Probudili jsme se do studeného rána, devět stupňů nad nulou a mlha. Toto počasí byla velice brzy vystřídány dvaatřicetistupňovým vedrem a intenzivním sluncem. Dnešní etapa představovala dvousetkilometrové kolečko v okolí bivaku a měla být víceméně celá písečná a dunová – jiné prostředí v okolí není.

Přesuny minibusem dávají našemu účinkování na Africa Race trochu civilnější nádech. Pokud bychom zde měli dedikovaný vůz, byli bychom na každé etapě a zdokumentovali každý průjezd. Tím bychom se ale ochudili o jiné zážitky vyplývající ze střetu dvou kultur.

Dnes měl být pro nás, kteří cestujeme minibusem, pohodový a asi i malinko nudný den. Měl být stráven v poklidu bivaku s mechaniky. V klidu se měla popíjet slivovice a čekat mnoho hodin, než závodníci odjedou čtyřistakilometrovou etapu a vrátí se opět do bivaku.

Východ slunce nám ukazuje, kam jsme to vlastně dnes ráno přijeli. Všude, kam až oko dohlédne, se rozprostírá nádherná písčitá savana porostlá trávou. V dáli rostou volně stojící stromky a výhled umocňují veliké sytě žluté duny na obzoru. To je ten první pohled. Ten přírodní.