Je půl páté odpoledne a my prožíváme druhý svátek vánoční za volantem. Jsme někde v půli Německa a za sebou máme přes sedm hodin jízdy a jednou tolik nás dnes ještě čeká. Prakticky celou naši cestu kolem dálnice lemují vrstvy nahrnutého sněhu a těžko říci kolik pluhů a sypačů jsme předjeli.

Stmívá se a do toho lehce chumelí. Skoro idylka. Všechny tři Tatry jedou za sebou a trošku hřešíme na to, že i když by dnes naše tonáž neměla na dálnici co dělat, tak nám to projde bez problémů a ani sněhu se nebojíme. Ostatně jsme asi široko daleko jediní, kdo nemá s průchodností terénem problémy a náš vzorek pneumatik, určených do hlubokého písku, je tak „zimní“, že by se do něj schovala celá šuplera. Jediný trabl je mráz. Tedy ne děda, ale ten opravdivý, co se zadírá pod kůži. Po popravdě řečeno, já s Honzou Husákem, co máme na starosti „tiskové centrum“, nemrzneme, protože se vezeme v kabině kamiónu „balé“ (pro teď stačí vědět, že je to jedna z Tater, se kterými jedeme zimní krajinou a více se o „baléčku“ rozepíší později) spolu s Robem a Janem. Vůz má díky svému nedávnému výletu do Ruska fungující topení. Oproti naší vyhřáté Tatře, Tomášův závodní speciál sice topí, ale ne moc. Moje chvilková návštěva v kabině, ve které sedí se svým navigátorem Vojtou Morávkem, mi stačila k tomu, abych mohl říci, že tam mají zimu. A to nemluvím o doprovodné Tatře, která je naložena náhradními díly a paradoxně netopí vůbec. Oba mechanici statečně drkotají zuby a střídají se za volantem.

Bohužel oprava topení ve tmě uprostřed dálnice nepřichází zatím v úvahu a hlavní důvod je náš spěch. Už ráno máme být v jihofrancouzském Lastours (blízko Carcassone), abychom stihli technické přejímky spojené se slavnostním startem. Hned poté se nalodíme na trajekt a přeplujeme Středozemní moře do marockého přístavu Nador, kde začne letošní Africa Race. Takový je plán.

Po mnoha a mnoha letech strávených v pouštích africké Sahary a dvěma minulými lety, kdy jsme mohli porovnat africké písky s kamenitou pouští Jižní Ameriky Atacamou jako účastníci oficiálního závodu „Dakar“, mu letos dáváme vale a vydáváme se zpět tam, kde to vše začalo. Na africký kontinent. Zde někteří bývalí „dakarští“ pořadatelé a závodníci připravili třetí ročník závodu jdoucí po stopách, které zde po více než třicet let zanechávaly stovky závodníků. Opět se začne závodit v Maroku, pak se pojede přes Západní Saharu a Mauretánii. Cíl je, jak již dříve bylo dobrým zvykem, u Růžového jezera. Blízko senegalského Dakaru.

Tedy abych byl přesný. My ten známý „dakarský závod“ letos tak zcela neopouštíme. Však, jak je každý rok pravidlem, bude na startu stát naše druhá závodní Tatra ve své klasické a léty prověřené sestavě s André Azevedem za volantem a Mayklem Justo s Mírou Martincem v posádce. Minulý rok měl André bezvadně rozjetý závod a po třetí etapě byl na vynikajícím třetím místě. Bohužel o dva dny později musel odstoupit pro poruchu turba. Slavnostní start je 1. ledna v Buenos Aires a první závodní etapu kluci jedou o den později. Samozřejmě si držíme navzájem palce a jsme spolu v kontaktu.

Vojta Morávek ml., LRT