Východ slunce nám ukazuje, kam jsme to vlastně dnes ráno přijeli. Všude, kam až oko dohlédne, se rozprostírá nádherná písčitá savana porostlá trávou. V dáli rostou volně stojící stromky a výhled umocňují veliké sytě žluté duny na obzoru. To je ten první pohled. Ten přírodní.

Klasické závodní ráno. Budíček v šest ráno po několika hodinách spánku. V sedm už po snídani a připraveni na přesun. Sluníčko se pomalu objevuje na obzoru a rozhání vysokou vlhkost ve vzduchu zapříčiněnou blízkostí oceánu. Díky ni jsme museli sbalit vlhký stan a cítíme se „ulepení“ po celém těle.

Dnešní den se závodní tempo znatelně zklidňuje. Ráno se nemusí vstávat před slepicemi, v jídelním stanu se bude podávat kromě snídaně i oběd a jediná povinnost je se k večeru přesunout o tři sta kilometrů jižněji. Tímto přesunem opustíme území Maroka a přejedeme do sousedního státu Západní Sahara.

Silvestrovská noc prožitá v bivaku se oproti těm ostatním nijak zvlášť nelišila. Výjimkou bylo slavnostní jídlo. Grilované maso na ohni bylo výtečné a jako zákusek se podával sladký čokoládový dezert s malinami a šampaňským. Na plátně se, ke zpříjemnění večeře, promítaly pořízené záběry posádek rallye.

Poslední den v roce. Kdo by zde na to pomyslel. Okolní krajina k tomu nijak nevybízí, na místních lidech to také není nijak poznat a nás doposavad zajímají jen časy startů a příjezdu z a do etapy. Jaký je den v týdnu také z hlavy lovím jen matně, ale za to přesně vím, že dnes je třetí závodní den a v 7:58 musí být Tomáš s Vojtou na startu v plné polní.