Kamión Liaz stáje KM Racing, který se v těchto chvílích plaví na obřím trajektu po rozbouřeném Atlantiku do Buenos Aires, bude na nadcházejícím 33. ročníku Rallye Dakar jediným zástupcem této již zaniklé značky.

Ta se zapsala v roce 1985 do historie, když její vozy a jezdci byli prvními vyslanci tehdejšího Československa na nejslavnějším pouštním maratonu.

To už je ale dávná historie. Tu novodobou začal psát před osmi roky sedlčanský tiskař a motoristický nadšenec Martin Macík, který na základě původních Liazek staví nové vozy a dál šíří slávu někdejšího severočeského výrobce. Největšího úspěchu dosáhl letos, kdy dovedl žlutočerný kamión do cílového Buenos Aires na vynikajícím čtvrtém místě. Pak ale jako by si řekl že je třeba v nejlepším přestat.

Na blížícím se slavném vytrvalostním podniku bude vystupovat hlavně v roli týmového bosse, manažera a koordinátora osmnáctičlenného KM Racingu. Na uvolněné místo za volantem Liazky usedne Macíkův kamarád a nováček v roli řidiče na dakarském dobrodružství Vlastimil Vildman. „Vlasta pojede v kompletně repasovaném autě, i když to v minulém závodě žádné vážné šrámy neutrpělo,“ dal se do vyprávění Macík.

Posun díky vývoji

„Po návratu jsme kamión celý rozebrali, nechali prohlédnout motor Deutz, převodovku, sestup, nápravy, upravili zavěšení náprav, namontovali novou spojku, předělali nástavbu a provedli řadu vylepšení hlavně v řízení, jeho posilovacím účinku a progresivnosti převodu. Kvalitativně šlo auto jednoznačně nahoru. Další změny nastaly v kabině vzhledem k tomu, že v ní bude sedět nový řidič a navigátor. Z konstruktérského hlediska se nejedná o nový vůz, ale jeho další evoluci.“

Ostrý závodní Liaz patří do kategorie T4 Superproduction. Kvůli tomu je potřeba, aby jeho vybrané součásti – motor, převodovka, sestup, nápravy, turbo, intercooler a kabina - splňovaly homologační požadavky. To znamená, že musely být vyrobené v sérii alespoň padesáti kusů. „Když se auto s takových dílů poskládá, jmenuje se podle výrobce kabiny. Žádný kamión této třídy není vyloženě fabrickým produktem,“ vysvětluje majitel tiskárny.

Jeho vozy vznikají nebo mění svou podobu a kvalitu v dílně kousek od Sedlčan, které se ne neprávem říká prasečák (kousek od dílny byl chov prasat).
S jedním kamionem jel rallye Dakar v roce 2009 Marek Spáčil, v ostatních působil v roli řidiče vždy Martin Macík.
„První bylo repasované auto z roku 1989. Když jsem ho objevil, stálo už řádku let v kopřivách u Mnichově Hradišti... Po něm přišly další. Celkem jsme postavili šest Liazek a dvě byly evolučním pokračováním svých originálů,“ zavzpomínal.

Nové Liazky jsou kolektivní dílo

Stavění kamiónů je Macíkovým koníčkem, který ho dokázal úspěšně přenést na sportovní pole a výsledkově zúročit. „Jsem tiskař, ne žádný konstruktér. Je to moje hobby. Za roky, co se o stavbu aut snažím, jsem přišel z logiky věci na spoustu různých nápadů, které se daly realizovat. Je to ale zásluha mnoha lidí. Jak v našem týmu, tak i mimo něj. Není to tak, že bych já seděl u počítače či prkna a kreslil, jde o kolektivní dílo,“ připomněl.

Pětačtyřicetiletý Macík nemá nyní jen plnou hlavu lednové soutěže v Jižní Americe, ale už spřádá plány do budoucnosti. „Příští rok bych rád auto zase posunul někam dál. Nevím, jaká bude ekonomická situace, ale mám vymyšlené nové pérování, tlumení, úpravu motoru a šasi, zavěšení náprav a úpravy na nástavbě. Nosím to v hlavě, ale je otázka, jestli se mi na to podaří sehnat peníze. Spíš to vypadá, že vyjdu ze současného vozu, než bych se pustil do stavby úplně nového,“ poodhalil svůj projekt.

Milan Novotný

< Předchozí		Další >