David Srba bude mít při Rallye Dakar podruhé na starosti čtyřkolky Josefa Macháčka a Martina Plechatého. I když jejich stroje neutrpí v etapě žádné šrámy, v popisu práce mechanika KM Racingu je řada úkolů, které jsou pro chod stáje nebytné.

Mladý muž, který se s motorkářským řemeslem seznámil jako motokrosař, si v bivaku počíná s nadhledem, navíc má dar odlehčit kolikrát napjatou atmosféru trefnou pozvánkou nebo fórkem.

Pracovní den na dakarské rallye začíná pro mechanika časným a rázným probuzením. „Manažer Martin Pabiška mě každé ráno nekompromisně vytáhne ze stanu. Někdy to je už ve tři, v dobrém případě kolem páté. Je to v době, kdy už musí být motorkáři připravení na start do etapy. První úkolem je klukům nastartovat mašiny, aby se případně ještě před odjezdem stačilo něco upravit,“ začíná své vyprávění Srba .

Podle něj je však technika po večerním servisu obvykle v pořádku. „Spíš jde o to, že jezdci jsou trochu bordeláři a věčně se shánějí po svých osobních věcech. Kolikrát musím skočit do zabalené bedny a narychlo najít třeba rukavice, brýle a podobně... Jakmile čtyřkolkáři odstartují, máme chviličku na sbalení zbytků materiálu jako jsou stany, plachta, na níž stojí motocykly, stojánky nebo nářadí. Všechno naložíme do doprovodné Toyoty a v rychlosti se letíme nasnídat. Pak už vyrážíme na cestu do dalšího bivaku,“ pokračuje mechanik.

Prioritou je najít v bivaku správné místo

Pokud to jde, dohání zkraje cesty spánek, ale když se rozední, raději se dívá po jihoamerické krajině, která je pro středoevropana velice exotická. „Třeba cesta Andami podél solných jezer se nedá prospat,“ přiznává osmadvacetiletý pohodář, jenž bude sdílet Toyotu společně Martinem Pabiškou, Pavlem Bartůňkem a polským mechanikem Piotrem, který bude mít starosti čtyřkolku dakarského nováčka Lukasze Laskawiece.

Posádka mechanického vozu se nikde moc nezastavuje. Prioritou je být v předstihu před závodníky na místě a připravit vše k tomu, aby si mohli v depu odpočinout a předat informace o stavu svých strojů. Spěch v několikasetkilometrovém přejezdu je na místě i kvůli nepsanému pravidlu, že kdo je v bivaku dřív, vybere si nejvýhodnější prostor na postavení týmového zázemí. Vždycky je dobré usídlit se poblíž jídelny a sprch a naopak co nejdál od týmů, které makají až do rána a v jejichž sousedství se nedá kvůli hluku usnout.

„Když zvolíme špatné místo, dostaneme od posádek vynadáno,“ krčí rameny Srba. „Obvykle jsme na místě kolem třetí odpoledne a nejdřív nás čeká postavení tábora. Podle informací z průběhu etapy si případně připravíme nářadí a součástky na výměnu. Před příjezdem posádek je dobré stihnout večeři, protože pak by na ní nemusel zbýt čas. Jakmile dorazí jezdci, končí lehárko. Zjistíme škody a začínáme řešit problémy.“

Volný den mají jen jezdci

Práce na obou čtyřkolových Yamahách je v případě běžného servisu shodná. Od pětinásobného dakarského šampiona Macháčka je ale cítit větší zkušenost než u Plechatého, který se postaví na start nejtěžšího motoristického maratonu teprve podruhé. „Obvykle beru první na řadu stroj toho jezdce, který dorazí do bivaku dřív. Z posledního Dakaru mám ale zkušenost, že když dojde k časovému presu, tak si je Pepa jako konstruktér čtyřkolek schopný řadu věcí udělat sám. Jsme domluvení, že to podobně bude probíhat i tentokrát. Záležet bude ovšem hodně na tom, v jakém stavu každý z jezdců techniku přiveze,“ vysvětluje Srba.

Kontrola o opravy motorek zaberou celý večer. Mechanik do stanu zaleze nejdřív o půlnoci, ale může se to i protáhnout. To se samozřejmě projevuje na únavě. První tři dny jsou obvykle ještě v normálu, ale v dalším průběhu dvoutýdenního motoristického martýria je spánkový deficit pořádně cítit. V polovině soutěže ovšem přichází den odpočinku. „To ale platí jen pro jezdce. Pro nás jde o tvrdý pracovní den, neopalujeme se někde na lehátku, naopak máme naplánovány výměny dílů nebo opravy, které by se mezi dvěma etapami nestihly. Jedinou výhodou je to, že si můžeme o maličko déle přispat než jindy,“ usmívá se Srba.

„Vyučil“ se v Macháčkově dílně

I když je aktivním motokrosařem a startuje v mezinárodním mistrovství České republiky, na vlastní dakarské vystoupení zatím nepomýšlí. „V hloubi duše takový sen určitě existuje, ale realita je momentálně trochu jiná. Na motorce závodím patnáct let a zatím jsem toho moc neodpracoval. V tom mám rezervy a cítím, že se potřebuju nějak zabezpečit. Za takové dva roky se uvidí,“ naznačuje motorkář z Heřmanova Městce, jehož zaměstnáním je podnikání v reklamě.

Srbovi kolegové ze zázemí týmů jsou obvykle vyučení automechanici. To však v jeho případě neplatí. „Výjezdy s KM Racingem pro mě znamenají hodně zajímavé hobby. Praxi jsem získal v motokrosu, sám si připravuji motorku a nemám problém se postavit ke čtyřkolkám na vytrvalostní soutěže. Koneckonců bydlím kousek od Pepy Macháčka a v jeho dílně jsem se prakticky vyučil. Známe se víc jak deset let, takže cesta k týmu pak byla jednoduší,“ dodává.

Milan Novotný

< Předchozí		Další >