Pro dakarského fanouška, který se celý rok těší, kterak bude u televize a internetu hltat jakékoli zprávy o vývoji závodu u svých oblíbenců, nastala tragédie. Nejočekávanější ročník s největší jezdeckou účastí a nejslibnějším závodním polem byl den před startem zrušen. Nastává ticho, prázdnota.

Byl jsem u celého procesu na přejímkách od začátku do konce. Mám-li popsat pocity všech účastníků po oznámení té zprávy, nepopisuji nic. Prázdnota je to slovo. Všichni zůstali sedět, i když tu zprávu věděli předtím. Už od rána byli pořadatelé jiní. Laxní, jako by mysleli na něco jiného. V 11h měl proběhnout pravidelný briefing pro press cary, ten byl však zrušen a nahrazen společným meetingem všech ve velkém auditoriu. V tu chvíli to začalo každému docházet. Francouzská televize si pak ještě pospíšila. Aktivita u přejímek začala postupně uvadat.

Pokud neuvidíte Dakar naživo a neprohlédnete si celé startovní pole, nikdy nepochopíte monstrózní rozměr celé této akce a co zrušení celého ročníku den před startem znamená. Letošní ročník byl ve znamení obrovské technické obrody. Představte si, že přijelo přes 320 doprovodných vozidel, mezi nimi desítky a desítky nových doprovodných kamionů plných náhradních dílů – vzhledem k trendu přepravy asistencí výhradně po silnici jsou tyhle kamiony větší, robustnější a přepraví mnohem víc než dříve. Týmy posílily a investovaly do budoucnosti. Například firma MAN udělala zásadní obchod, když homologovala novou verzi vozidla MAN TG-A pro závod i doprovody. Jen pro letošní ročník prodala několik desítek těchto krásně zpracovaných, robustních a výkonných strojů. Najednou jsou ty vozy bez využití. Jenže technika nezmizí, ta auta a motocykly tu jsou a týmy stejně budou hledat cestu, jak ji znovu využít.

Každý jednotlivý účastník, ať už je v jakékoliv roli, třeba jen poslední mechanik a nebo také volný novinář, který si nasmlouval vstupy do médií a zajistil si pro ně sponzoring, prožil svůj rok příprav a na každého z nich to dopadne I já zůstávám po tomto ročníku ve finanční ztrátě, ale ta moje je neporovnatelná se ztrátami soukromých týmů, které nebudou moci splnit svoji povinnost z reklamní smlouvy. Případné vrácené startovné tak bude moci být použito na start v některém z menších podniků. Žádný z nich však nenese auru Dakaru. Pořadatelé utrpí ztráty ze startovného, ale větší část příjmů jim stejně generují příjmy od sponzorů. Promotérská organizace A.S.O., která mj. pořádá i Tour de France a jiné významné akce tuhle ránu vydrží.

Dočkáme-li se v nějaké podobě příštího Dakaru, bude jiný. Po téhle ráně už asi nikdy nenabude takových rozměrů. Také se prohloubí propast mezi finančně silnými týmy a mezi amatéry, neboť pro mnohé ze soukromníků může tato událost znamenat konec činnosti.

Nelze spekulovat o tom, zda příští Dakar bude a zda bude Dakarem. Událostem v Africe se dá volná ruka a v dubnu či květnu padne zásadní rozhodnutí. Dakar si nepošramotil svoji pověst tak jako Tour de France a zájem médií nepoleví. Alternativa, která nastane, však musí být bezpečná, proveditelná a musí být komerčně zajímavá. Počkejme si na to. Aby tento závod z roku na rok úplně zahynul, na to tepe jeho srdce příliš silným a nezkrotným tempem. Změny však nastanou, a budou významné.

A také snad vystoupí ze stínu menší soutěže a dočkáme se na nich větší konkurence. Pro kamiony by bylo asi dobré, kdyby se přední týmy domluvili na společné účasti na některé z rallye. Bez společného zápolení Kamazu, Tatry, Ginafu a MANu nebude mít závod kamionů nikdy důstojnou úroveň. Jistě bude oprášena myšlenka obnovení závodu ze západu na východ, její podobu představí už letos René Metge a bude se jmenovat Trans Orientale a povede z Petrohradu do Pekingu. Kolegové z Kamazu už nás pozvali.

Zklamání nebere konce, ale něco nového zase začíná. Dakar měl dosáhnout právě letos svého naprostého vrcholu, ale bohužel, nebylo mu souzeno. Bude-li nějaké příště a jaké, to teprve uvidíme.

Jiří Vintr
Loprais Tatra Team