Sál v kulturním centru v Lisabonu je naplněn k prasknutí. Každý z několika tisíc lidí, kteří sedí i v uličkách a na schodech, nějak souvisí s nejtěžším a nejslavnějším závodem světa. Skupinky Japonců, Němců, Angličanů, Turků, Číňanů - a pochopitelně i nemalá skupina Čechů a Slováků.

Ti nejlepší závodníci z celého světa. Pestrý kaleidoskop týmového oblečení a vlajek států má společného jmenovatele - logotyp stylizovaného tuaréga s nápisem Dakar - 30 let. Každý z těch lidí je bezesporu osobnost. Významný jezdec, novinář, mechanik, navigátor, manažer. Jinak by jen těžko prošel neúprosným sítem výběru na letošní Dakar. A pro každého z nich znamená to, že právě teď sedí v tomto sále v Lisabonu na mimořádné tiskové kmonferenci pořadatelů Rallye Dakar, velké finanční výdaje a často i osobní oběti.

Když od řečnického pultu zaznívá verdikt pořadatelů A.S.O.o zrušení letošního ročníků, v sále je ticho. Takové ticho, že se podobá tichu divadelních představení na Shakespearových dramatech.

Otáčím se do auditoria a dívám se do tváří přítomných. Nikdo se neusmívá. Někdo má zaťaté zuby, někdo posmrkává aby nevypadl z role drsňáka a zakryl slzy. Na co všechno v té chvíli ti lidé myslí? Možná na to, že rozchod s partnerem se v této chvíli stává absurdním. Stejně jako zadlužení nebo krach firmy. Mluvím stále o realitě, kterou důvěrně znám. Možná chladnokrevně počítají ztráty nebo náklady na soudní spory se sponzory. Nevím... To všechno trvá jen desetiny vteřiny po závěrečných slovech o tom, že Dakar je slavná historie a fenomén, který nelze vymazat a zrušit. A že slavná tradice a filozofie dobrodružství a závodu, spojená s pomocí Africe, tím nebude v žádném případě přerušena. Následuje potlesk. Je to paradox - lidé v této chvíli tlekají rozhodnutí, které je připravilo o několik měsíců života.

Jen těžko by někdo spočítal ztráty. Mám tím na mysli ty finanční. Ale ve hře je mnohem víc - princip, morálka a demokracie. Asi nám to všem ještě nedochází. Nedochází nám, že to, že nejslavnější závod světa je zrušen kvůli nebezpečí teroristických útoků odnože Al Kajda "au Maghrib islamique", která operuje v Maroku, Mauritánii i Senegalu. A že je to pravděpodobně velký ústupek demokracie. Pravděpodobně nutný - těžko říci. Ve hře je mnohé - v první řadě politika. Pořadatelé do poslední chvíle jednali, hodnotili a rozvažovali. I jich se velmi dotklo toto rozhodnutí. Stejně tak, jako států, kterými rallye měla projíždět. Mauritánie nabídla navíc ke stávající ochraně 2000 tajných policistů a další 2000 uniformovaných.

Požádal jsem ještě o krátké vyjádření dva velmi zkušené dakarské matadory. Josef Kalina, navigátor Tedom Truck Teamu: "Po třiceti letech se změnila evropská představa využití Afriky jako prostoru pro dobrodružství. Doby francouzských a anglickýcch dobrodruhů, dobývajících Saharu, hledajících cesty v nejstrašnější části světa, pominuly pouhým výhružným dopisem. Svět dobrodruhů a objevitelů se zhroutil." Jiří Žák, navigátor Tedom Truck Teamu, senátor: " Je to útok na demokracii a svobody naší západní kultury. Proti Al Kajdě jsme prohráli 10:0. Mám strach o budoucnost svého syna i našich dalších potomků. Terorismu ani jakémukoliv jinému násilí nelze ustupovat.". Tolik bezprostřední reakce těch, kteří tomuto závodu zasvětili posledních téměř dvacet let svého života. Hezký den z evropského Lisabonu!

Standa Berkovec