Tam, u cílové rampy
A každý si rád vezme památeční plaketu s emblémem příslušníka kmene Tuaregů, která mu bude jednou provždy připomínat, že dokázal zvládnout extrémně těžkou cestu z Evropy do Afriky dlouhou 7 915 kilometrů. Zvládnout ji musel také reportér Radiožurnálu v konvoji Rallye Dakar Jan Říha, který teď otevírá poslední díl svého Dakarského deníku.
Takže naposledy. Dvě slova, která si včera ráno opakovali všichni, jež se chystali na poslední etapu letošní Rallye Dakar. Věděli, že už je to jen formální záležitost a že si na rampě budou vychutnávat pocit, že to zvládli.
Někdo si vykouřil doutník, jiný udělal pod rampou efektní kolečko a byli i tací, co si pocity nechávali někde uvnitř. Ale všichni do jednoho si zaslouží obdiv. Vždyť z těch, kteří stáli 6. ledna na startu v Lisabonu do cíle nedojelo 66 motorek, 72 aut a 26 kamiónů. Řeč je totiž o nejtěžší rallye světa. O výzvě pro ty, kteří nemusejí moc spát, nevadí jim všudypřítomný prach, jsou ochotni pomoci v nouzi ostatním, chtějí zkusit, kde jsou jejich limity, touží poznat podobné blázny z celého světa, jako jsou oni, a hlavně seženou nebo jsou ochotni utratit milióny za dva týdny maturity z jejich silné vůle.
Asi třetina startovního pole prožívala tyto pocity úplně poprvé. Chtěli se zařadit k více než 13 000 dobrodruhům, kteří už od roku 1979 vyrazili na soutěžní pouť s názvem Rallye Dakar. Letošní ročník měl navíc rekordní účast a místa v konvoji byla beznadějně vyprodaná už půl roku dopředu. Dakar prostě táhne. A letos se to týkalo také novodobé rekordní české účasti. Pět motorek, jedna čtyřkolka, jedno osobní auto a tři české kamiony, to tu ještě nebylo. Do cíle dorazila víc než polovina z nich.
A pokud se na jejich umístění díváte přísně sportovně a jedna bronzová Aleše Lopraise z kategorie kamiónů a zlatá Josefa Macháčka z menší kategorie čtyřkolek vám připadají málo, mám pro vás ještě jeden úhel pohledu. Čím víc peněz na Rallye Dakar máte, tím větší je šance, že ji vyhrajete. Peníze vám úspěch nezaručí, ale zvyšují jeho pravděpodobnost.
Vězte, že Češi patří k té části startovního pole, která si moc vyskakovat nemůže. Co chybí v rozpočtu, dohánějí obětavostí, nadšením a šikovnýma rukama mechaniků, případně svýma. Proto bychom měli být patřičně hrdí na to, že nikoho z krajanů, kteří včera dorazili k Růžovému jezeru, nenajdeme ve druhé polovině výsledkové listiny.
Bravo, pánové !!!
Jan Říha, ČRo1 - Radiožurnál< Předchozí | Další > |
---|