Ročník 2007 Rallye Dakar je v tuto chvíli již minulostí. Motory dnes zazněly naposledy, ceny pro vítěze jsou rozdány. V myslích nás všech, kteří jsme se postavili na start 29. ročníku nejtěžší rallye na světě, však vzpomínky na tento závod zůstanou navždy. Je nám líto všech těch, kteří neměli tu možnost spatřit cíl. V případě Dakaru si člověk nemůže být jistý ničím.

To, že v dané chvíli věci vychází rozhodně neznamená, že za pár okamžiků nebude vše jinak. Pro to, aby člověk mohl vůbec dojet do cíle, je třeba udělat množství věcí. Poctivá příprava během roku je nutnou, nikoliv však dostačující podmínkou úspěchu. Motocykl, automobil i kamion jsou stroje a ty se obvykle za extrémních podmínek mají tendenci rozbíjet. Lidé jsou v podstatě také stroje, které dělají při nadměrné zátěži chyby. Patnáct dní trvající závod o délce více než 8.000 km je v tomto ohledu dostatečnou výzvou. Skvěle připravený stroj i posádka jsou podmínkou nutnou, nikoliv však postačující. Důležitou roli hraje samozřejmě zkušenost, zázemí, rozpočet, způsob práce týmu i štěstí. Zvítězit náhodou prostě v takovémto závodě nelze. Během rallye jsou posádky do značné míry odkázány samy na sebe. K tomu je třeba připočítat horko, únavu, ztrátu soukromí a množství dalších ingrediencí, které se objevují mnohdy zcela nepředvídatelně. Dakar je také o pokoře a kompromisu. Občas je prostě třeba trochu zariskovat, jindy zase naopak nepospíchat. Jsme velmi šťastní, že se nám podařilo přivézt oba vozy Letka racing teamu až do Dakaru. Ze tří Tater, které se postavily v portugalském Lisabonu na start, dorazily do Dakaru všechny. V nabité konkurenci dojel na skvělém třetím místě Aleš Loprais, pátý skončil André de Azevedo a jedenáctý Tomáš Tomeček. Značka Tatra tak opět potvrdila svou spolehlivost a schopnost obstát i v extrémních podmínkách.

Šestnáct kilometrů poslední etapy představuje poslední možnost, jak najet nebo ztratit pár sekund na nejbližší soupeře. O konečném pořadí je však většinou již rozhodnuto předem. Poslední časovka, která se jede okolo Růžového jezera, však ve skutečnosti představuje mnohem více, než krátký závod. Je to vyvrcholení celého závodu a možnost si splnit a prožít sen, o který usilují všichni závodníci.

Již při spojovací etapě, která nás zavedla na pláž, vlála na našem autě česká vlajka. Do poslední časovky startovaly kamiony jako poslední, ve dvojicích a seřazené podle pořadí v průběžném hodnocení. Při rozjezdu jsme byli raději opatrní - písek má téměř stoprocentní adhezi a to je pro těžké auto startující z místa velmi náročné. Jakmile jsme sjeli z pláže do krátké technické pasáže, tak jsme dojeli a vzápětí předjeli Hino T.Sugawary. Poté jsme pokračovali bez komplikací směrem k cíli, když nám šest kilometrů před cílem začala ucházet levá přední pneumatika. Zvolnili jsme a dokázali dojet se zapnutým huštěním až do cíle, kde jsme dali vše do pořádku. Vystáli jsme dlouhou frontu k pódiu, kde jsme, podobně jako všichni kdo se dostali až do Dakaru, převzali pamětní medaile. Pak již následovalo jen focení a spojovačka zpět do parc fermé, kde jsme zaparkovali auta, ze kterých jsme předtím vymontovali GPS jednotky, IriTrack i Sentinel, které se vrací organizátorům.

Rallye tak v podstatě skončila. Zítra zavezeme auta do přístavu, odkud dorazí začátkem února do Paříže. My vyrážíme v úterý domů. Již teď se těšíme na naše rodiny, přátelé, známé i kolegy z práce. Děkujeme za podporu, kterou jste nám věnovali během celé rallye. I díky Vám se nám podařilo ten náš letošní boj nakonec vyhrát. Nebylo to jednoduché, ale pokud by bylo, tak by to asi nebylo ono. Ještě jednou díky.