Kolotoč jménem Dakar 2007 se přesunul na území Mali, odkud Vás pozdravují posádky obou Tater Letka Racing Teamu. Tomáš Tomeček jel ve 12. etapě dobrý závod, když zajel druhý nejlepší čas v kategorii kamionů. André de Azevedo měl technické problémy, díky kterým nakonec velmi dobře rozjetý závod dokončil na 16. místě.

V průběžném pořadí rallye figuruje Azevedova Tatra na pátém místě, Tomečkova se posunula na jedenácté místo. Tato etapa se jela z Ayoun el Atrous do Kayes a měřila celkem 484 kilometrů, z toho speciálka měla 257 km. Než jsme se dostali na start, tak nás čekala 110 km dlouhá spojovačka, během které jsme byli opět konfrontováni s těžkým životem místních obyvatel. Na místní poměry kvalitní dvouproudové asfaltové silnici jsme museli několikrát dávat přednost oslům nebo kravám, kteří se rozhodli přejít silnici přímo před konvojem kamionů. Zajímavé je, že velblouda něco takového nenapadlo ani jednou.

Jakmile jsme dorazili na místo startu etapy, tak jsme zahájili rutinní předstartovní přípravu. Závodníci se postupně vydávají na trať podle výsledků z předchozí etapy. Díky předchozím problémům s palivem jsme startovali poměrně vzadu (10 místo v kamionech, o půl hodiny později oproti startu prvního kamionu). V praxi to představuje nutnost předjíždět pomalejší závodníky, což na úzké prašné cestě lemované stromy přináší časovou ztrátu. Záleží totiž na tom, jak reagují pomalejší závodníci před námi na houkání Sentinelu. Tentokrát nám šlo předjíždění poměrně dobře, takže časová ztráta nebyla velká. Tomáš chytil od začátku rytmus a jeli jsme svou jízdu. Poměrně rychle jsme dojeli a předjeli Echterův MAN, který je v průběžném hodnocení bezprostředně před námi. Na padesátém kilometru jsme viděli stát druhou týmovou Tatru Andrého de Azeveda. Posádka nás poslala dál, takže jsme ani pořádně nevěděli, co se vlastně stalo. Až v cíli po příjezdu Azeveda jsme se dozvěděli, že došlo k prasknutí pravé přední kloubové hřídele, tedy podobnému problému, se kterým jsme se potýkali my po první etapě.

Láďa a Vojta si pomáhali s navigací, protože občas vedlo v hustém porostu hned několik cest. Pozornost bylo třeba věnovat i dodržování zón se sníženou rychlostí (30 resp. 50 km/h) při průjezdu vesnicemi. Těch bylo tentokrát poměrně hodně. Pořadatelé deklarovali nulovou toleranci porušování rychlosti, takže se snažíme o dodržování pravidel. Zatím se nám to naštěstí daří. Pohled do listiny penalizací však napovídá, že někteří závodí i tam, kde by neměli. Ti, co závodí během spojovaček, jsou v etapách většinou ostatními předjížděni. Po příjezdu do bivaku musíme odevzdat kartu a organizátoři nám kontrolují GPS, tedy jestli jsme projeli všechny povinné kontrolní body a jestli jsme nejeli příliš rychle.

Etapa byla křovinovkou se vším všudy (někdo také říká chrošťovkou). Auto dostávalo rány zleva, zprava. Tomáš se snažil jet kolem stromů oblouky ve snaze maximálně šetřit auto. O levé zrcátko jsme tak přišli až po osmdesáti kilometrech. Pravé nevydrželo o moc déle. V tu chvíli je Sentinel jediným prostředkem, kterým má předjíždějící šanci informovat toho před sebou o svém úmyslu. Určitou nevýhodou Sentinelu je to, že nevíte jestli se houkání týká Vás. Sentinel je totiž v podstatě vysílačka s omezeným dosahem. Takto jsme několikrát reagovali na výzvy, které se týkaly buď předjížděcích manévrů před nebo za námi. Ke skutečnému závodění však patří i ohleduplnost, takže je lepší uhnout než někoho blokovat a vysloužit si třeba penalizaci.

Po projetí cílem bylo naší největší starostí, v jakém stavu je auto a co se stalo s druhým vozem Andrého de Azeveda. Protože nás čekala ještě 117 km spojovačka, tak jsme zastavili u silnice, kde v tu chvíli nikdo nebyl a obhlédli auto. Dveře na pravé straně nešly otevřít po jedné ráně větví, jinak jsme naštěstí neutržili žádné větší škody. V bivaku jsme viděli, že ne všichni měli takové štěstí. Mnozí tak budou až do rána opravovat. Během chvíle se k nám začaly doslova odnikud sbíhat místní děti, takže jsme raději nasedli do auta a jeli do bivaku.

Po příjezdu Azevedovy Tatry jsme si zašli na lehkou večeři a hned poté se vrhli na plánovanou kontrolu auta a nutné opravy. Na druhém autě bylo o něco více práce, přeci jen Azevedo musel jet většinu etapy pouze s pohonem zadních kol, protože v provedení 3x4 bylo auto v hustém porostu nepředvídatelné. Kamiony to mají při průjezdu v bujné vegetaci nepoměrně složitější a občas musí volit zcela jinou stopu, než motocykly a automobily. Větve jsou navíc pružné, takže se jízdou prvního kamionu většinou neulomí, ale způsobně vrátí do polohy, kdy mohou opět něco rozbít.

Bezprostředně po projetí cílem jsme si tradičně podali ruce. Když jsem se Tomáše zeptal, jak se mu etapa líbila, tak odpověděl typicky po Tomečkovsku: "Nebylo to špatné." Byla to etapa, ve které nešlo nic moc nahnat, dalo se však hodně ztratit a navíc ještě rozbít vůz. Naštěstí jsme časově neztratili a auto dovezli v dobrém stavu. Zítra by nás měla čekat ještě bujnější vegetace.

Budeme dál bojovat o první desítku. Díky tomuto výsledku jsme se opět posunuli o jednu příčku. Konkurence však samozřejmě vidí, jak se na ně dotahujeme a rovněž zrychlila. Naší prioritou v této fázi rallye je však samozřejmě dojet, takže se nenecháme vybláznit k nějakému riziku. Konec konců i to dnešní druhé místo bylo podloženou jízdou "na jistotu".