Posádky obou Tater Letka Racing Teamu se opět hlásí z mauretánské pouště. Podobně jako včera stojíme v letištním bivaku poblíž města Néma. Dnešní etapa se jela z Némy do Némy a měřila celkem 400 kilometrů. Rychlé pískové a udusané cesty nás vedly již o něco zelenějším terénem.

Těmto etapám se také někdy říká křovinovky, protože trasa vede po cestách necestách, lemovaných křovím a stromy. Tam, kde projede motocykl i auto bez problémů, se kamion ne vždy vejde bez toho, aniž by došlo ke kontaktu s okolní vegetací. Je třeba dávat velký pozor na to, aby šlehající větve nerozbily přední sklo nebo neroztrhly plachtu nástavby. V porovnání s předchozími etapami byla ta desátá mnohem měkčí, což se nám samozřejmě v kabině líbilo.

Poměrně zajímavé manévry se odehrávaly na startu. Někteří závodníci nepostřehli, že v čase uvedeném na rozpisu musí být již na místě startu vzdáleném cca deset kilometrů od bivaku. Z bivaku na start se přitom navíc projíždělo tříkilometrovou zónou s rychlostním omezením 30 km/h. První polovina etapy nám maximálně sedla. Tatra se poměrně hbitě a hladce proplétala po úzkých cestách lemovaných stromy. Chytili jsme rytmus a to bylo důležité. Oproti předchozím dvěma etapám nám navíc lépe vyhovovalo převodování. Ve formuli 1 se auto nastavuje vždy pro ten který okruh, což u kamionů na rallye dost dobře nejde.

Brzy jsme předjeli DAF Hanse Bekxe, později jsme míjeli ještě jeden Ginaf a MAN s technickými problémy. Měli jsme velmi dobrý pocit z chování vozu. Navigace byla prakticky bez problémů, itinerář byl tentokrát velmi stručný. Snad jedině way pointy neodpovídaly zcela přesně, na což nás organizátoři předem upozornili. V této souvislosti je třeba mít na paměti, že se tato etapa původně vůbec jet neměla.

S narůstajícím počtem kilometrů jsme postupně dojížděli a za pomoci Sentinelu i předjížděli mnoho pomalejších motocyklů. Sentinel je bezpečnostní zařízení (v podstatě vysílačka s omezeným dosahem - v závislosti na povaze terénu cca 200 m), kterým jsou vybaveni všichni účastníci rallye. V případě, že někdo zůstane stát na nebezpečném místě, lze aktivovat alarm, který informuje přibližující se závodníky o potenciálním riziku. Akustické varování (u motocyklů i optické) se v takovém případě potvrzuje. Dalším smyslem Sentinelu je zjednodušit předjíždění. Jakmile dojedeme pomalejšího závodníka před sebou, tak jej s dostatečným předstihem informujeme o úmyslu předjet. Na úzkých cestách je totiž předjíždění velmi obtížné až nemožné, při vyjetí mimo stopu ve velké rychlosti pak neúměrně narůstá riziko. Pokud předjížděný závodníka za sebou vidí, tak by měl na výzvu reagovat potvrzením a na nejbližším možném místě umožnit předjetí. Pokud dojde například k poškození zrcátek, což se při průjezdu vegetací stává poměrně často, pak je právě Sentinel jediným prostředkem, kterým může předjížděný dostat zprávu, aby umožnil předjetí. Většinou to funguje velmi dobře. Sentinel je skutečně dobrá věc, která výrazně zvyšuje bezpečnost. Toto zařízení si hodně chválí motocyklisté, kteří jsou při předjíždění vystaveni riziku nejvíce.

Zhruba v polovině závodu jsme začali mít podezření, že je něco špatně s palivoměrem. Ukazatel paliva se choval progresivně - nejdříve ukazoval dostatek nafty (tankujeme s dostatečnou rezervou), najednou se však začala zásoba paliva prudce snižovat. Přizpůsobili jsme tomu styl jízdy, jeli jsme na spotřebu s cílem dojet. Levé zpětné zrcátko nám rozbila větev, takže jsme toho za sebou moc neviděli. Na první zapípání Sentinelu jsme samozřejmě automaticky vždy pustili auto za námi. Sedmdesát kilometrů před cílem již začala být situace vážná. Náš propočet se bohužel potvrdil a auto začalo postupně ztrácet výkon. Nakonec jsme museli zastavit a rychle něco vymyslet. Nejdříve jsem do nádrže nalili 20 litrů motorového oleje, který vezeme na korbě. Prakticky okamžitě u nás byl pořadatelský vrtulník s kamerou a sledoval jak se v obrovském vedru lopotíme s kanystrem (olej teče trychtýřem velmi pomalu). Po dalších třiceti kilometrech jsme museli zastavit znovu a přemístit z druhého dvacetilitrového kanystru olej do nádrže. Na rozpáleném písku ve více než čtyřicetistupňové výhni v teplých nehořlavých kombinézách a s helmami na hlavách to byl opravdu zážitek. Láďovi a Vojtovi navíc došla voda již několik desítek minut předtím. Aby toho nebylo málo, tak se k nám seběhly místní děti a chtěly od nás dárky. Auto sice jelo (zlatá Tatra), ale žádná sláva to nebyla. Postupně nás předjížděli další závodníci - v tu chvíli nám bylo všelijak. Nakonec jsme se nějak dokodrcali do cíle. Předtím, než jsme se dostali k nejbližší pumpě, jsme museli zastavit ještě jednou a nalít do nádrže všechno, co nám zbylo, tedy deset litrů oleje z posledního kanystru.

Problémy s palivem nás připravily pravděpodobně o dobrý výsledek. Z našeho pohledu je důležité, že jsme byli schopni etapu dokončit a přitom prakticky nic neztratit na závodníky bezprostředně před námi. Trochu pokory není občas na škodu. Umístění v první desítce, která bylo po problémech v první etapě velmi vzdálené, je pořád snad ještě reálné. Teprve následující kilometry však ukáží, jak se věci mají. Jsme připravení a nažhavení, auto je v dobrém stavu.

Ke skvělému výkonu se dnes nadechl André de Azevedo, brazilský pilot druhé týmové Tatry. Vzhledem k tomu, že jsou obě naše auta velmi podobná, jela i posádka v kabině s Mírou Martincem velmi dobrý závod, který navíc dokázala přetavit ve skvělý výsledek. Druhé místo v etapě je zatím nejlepším letošním počinem značky Tatra. Azevedo se bezchybnou jízdou vrátil zpět na čtvrté místo průběžného pořadí.

Ladislav Lála, www.lrt.cz
foto: Ladislav Lála,www.lrt.cz

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2004)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2005)

(Všechny články v kategorii Euromilhões-Dakar 2006)

(Videa z Telefonica - Dakar 2003)

Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je obchodní dům Hocker.cz

Zippo zapalovače klasika on-line Karnevalové kostýmy a masky pro karneval | Svítidla a osvětlení

< Předchozí		Další >