Tatrovák(Eva Boháčová) Josef Kalina je jedním z duchovních otců nejen myšlenky, že by tatry mohly jezdit dakarskou rallye, ale i člověkem, který se o to v praxi zasloužil. Jeho osobnost by mohlo charakterizovat rčení - co na srdci to na jazyku. Důkazem toho je následující rozhovor. Na jednom z cédéček povídání o Dakaru o sobě říkáte, že jste muž mnoha povolání a že stále nevíte, čím vlastně jste. Jak tomu mám rozumět? Nepřejte si vyjmenovat vše čím jsem byl a často nerad. Například dlaždičem. Asi vás zajímá čím jsem teď. Oficiálně se to jmenuje ekonomický a organizační poradce. Je to pitomost, protože ekonomicky radím jenom sobě a své ženě většinou zbytečně a organizuji to naše závodění. Na přilepšenou sem tam něco překládám a smolím studie z oblasti automobilového průmyslu, ale i to je spíše minulostí. Tady v horách jsem trochu stranou velkého podnikání což bylo mým úmyslem, jsem tedy hlavně zelinář. Kdysi v dávných dobách jsem vystudoval ekonomiku takže toho hodně vím o RVHP a plánování socialistického podniku. Kupodivu toho vím dost o Tatře což už dvakrát zapřičinilo můj vyhazov z týmu - jednou od komunistů jednou od kapitalistů. Takže kádrově jsem docela neutrální, což bývá ovšem ta nejhorší pozice. Které je podle vás ideální auto když má být výslednicí ceny, spolehlivosti, jízdních vlastností a spotřeby? Kdysi jsem na to vymyslel poměrně složitý indexový vzorec a pořád mi vychází Felicia combi 1600. Teď jsem zrovna jednu rozbil, takže mým ideálním autem je momentálně to, které mi někdo půjčí. Jak se "žije" v sedadle navigátora? To je téma na slušnou odbornou publikaci, nebo na docela veselou knížku (jeden z mých snů). Sahara je moc krásná, když ji vidíte poprvé, ale časem se stane poněkud stereotypní. Jsou chvíle, kdy ten dakarský závod je napínavý, a to je nádhera, jenomže pro navigátora tato situace nastane pouze při bloudění a v tom je rozpor. Mojí prací je nebloudit a přitom jsem v eufórii jen tehdy, když se bloudí. Karel Loprais by se mnou jistě nesouhlasil, ale naším největším navigačním problémem jsou ti před námi jedoucí špatně, a naše neshopnost dělat věci po svém, třeba špatně, ale originálně. Zkrátka kolej v písku před námi mě uspává a ožívám jedině když široko daleko není ani živáčka. Je to pošetilost, ale v mém věku snad pochopitelná.

Co pro vás znamenají pojmy - automobil a sport? Musím to vzít odděleně. K automobilům civilním mám vztah naprosto lhostejný. Je to věc, která mě převáží z místa na místo a dokáže mě docela pobavit, když si někdo udělá z toho plechového krámu vizitku vlastní úspěšnosti. Jiná historie jsou ovšem závodníci. Auto je pak nádherné sportovní nářadí a kdo s ním umí zacházet je opravdu machr. Mým klukovskými idoli, ale byli jezdci motocykloví, a že jich v padesátých letech bylo. Z motorek mě ovšem už v šedesátých letech vyléčilo salto na škvárové silnici, a tak se ze mě stal jenom nadšený divák. Vyzkoušel jsem i "mitfárování" v klasických rally, ale na můj vkus se to odehrává příliš rychle. Nemyslím tím jízdu, ale život okolo. A co sport bez benzínu? Čtyřicet let na vale, tedy na hokejovém kluzišti, to byla moje obrovská láska. Napřed to byly mládežnické týmy ve Spartě, pak v různé přebory a v padesáti rekreačka. Také jsem jezdil z kopce - rozumí se na lyžích. A taky docela špatně. Mojí závodnickou kariéru ukončila Vrátná dolina v roce 1978. Žilinská úrazovka nepatří k mým nejlepším vzpomínkám. A tak bych to uzavřel snad vediným úspěšným sportovním koníčkem. Samozřejmě kamióny. Miloval jsem je už dávno před tím než jsem začal obcházet různé papaláše s myšlenkou účasti na Dakaru. Je to osmnáct let a přesto všechno brblání a dědkovskou kverulancí mě to pořád ještě drží. Autor článku: Eva Boháčová Jméno: Josef Kalina Narozen: 14.7.1949 v Praze (Rak) Stav: ženatý s Helenou stále stejnou Děti: Markéta(29), Albertina(24), dosud žádná vnoučata, což mě silně vadí Bydliště: Kláskovice na Šumavském Podlesí (z Pražáka jsem se stal Podlešákem) Oblíbené jídlo: všechno co je dobře připravené Oblíbený nápoj: jako jím, tak i piji téměř všechno kvalitní, nicméně bez piva není života Oblíbená barva: nic vyhraněného, ale asi by zvítězila zelená Nejlepší relaxace: jsem sám v kuchyni, vařím něco komplikovaného, poslouchám muziku a piji pivíčko Ideální auto: podle mého je výsledkem ceny, spolehlivosti, jízdních vlastností a spotřeby Ideální žena: 170/60 - 90/60/90 nafukovací (to si ale samozřejmě dělám legraci) Obvyklý víkend: je pro nás horší než běžný den, protože máme chvíli čas vyčítat si co jsme během týdne neudělali a dohánět to Obvyklá dovolená: raději bych použil ideální - to je pobyt s přáteli na jednom malém ostrově v Chorvatsku Dovolená snů: kdyř se ideální dovolená stane dovolenou obvyklou Dobrá vlastnost: vrozený pesimismus, který mě nutí dělat všechna preventivní opatření, aby to dobře dopadlo Špatná vlastnost: zvyk sdělovat své pesimistické výhledy okolí v naději, že mi ostatní pomohou v té pravenci. Tím si optimisté nechají zkazit náladu a nedělají už vůbec nic Nejvíce nesnáším: hňupy, kterým ani nedochází jak jsou přihlouplí Nejvíce si cením: schopnosti sebereflexe a pokory Nejhorší chvíle: pokud ji spojím s Dakarem tak určitě zadřený motor a ztráta 1. místa v roce 1991 Nejhezčí zážitek: po příjezdu do cíle v Kapském městě v roce 1992 nás přivítala celá komunita českých emigrantů a tři dny se o nás starala. Myslím, že jsme se málokdy v životě měli lépe Dárek, z kterého jsem měl největší radost: soška amulet, kterou mi vloni manželka vyřezala z lipového dřeva

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003) (Videa z Telefonica - Dakar 2003) Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je internetový obchodní dům Hocker

< Předchozí		Další >