Komentář k právě skončenému maratónu. Divný Dakar? Otazníkový Dakar? Kam směřuje? Kdo ví? Jaká byla trasa? Zhodnocení kategorie automobilů a motocyklistů. Tak a máme to tady, nejslavnější motoristický maratón střídá silné ročníky se slabšími. Jestliže ten loňský na klasickém formátu Paříž - Dakar byl spíše z těch vydařenějších, o tom letošním se to říci nedá. Proč?

Předně - dosti sporná je snaha odlišit se od regulí FIA, ze kterých Dakar vystoupil. Pořadatelé vytvořili vlastní kategorie, které sice odpovídají těm z FIA, v detailech se však od nich liší. Dakar má ve světě dálkových maratónů výsadní postavení a zajisté si určitou autonomii v tomhle smyslu může dovolit, ale vlastní uplatňování předpisů technických i sportovních se stává více a více nejasným. Doplatili na to i naši kamionéři, když až na startu zjistili, že skříňové nástavby tolik požadované novými předpisy vlastně úplně na každém vyžadovány nejsou. Trasa letos neohromila Trasa závodu byla na rozdíl od loňska nevyvážená. Start v historickém Arrasu mohl být svátkem pro město, ale z hlediska propagačního byl spíše negativem, přinesl jen zácpy na silnicích. Stejně tak čtyři etapy na evropském území byly novinkou. Pořadatelé je do programu zařadili hlavně kvůli sponzorům, kteří vesměs pocházejí z Evropy. Vzhledem k popularitě soutěže ve Francii a ve Španělsku byla jejich snaha, aby loga na autech vidělo co nejvíce lidí, víceméně logická. Sportovní hodnota těchto etap však byla pro každého nulová, pro závodníka to byla jen nuda, otrava a znouzectnost. Africká trasa ničím příliš neohromila. Marocké etapy jsou tradiční a speciálky byly krátké. Závodit se mělo až za Atarem. Zatímco loni se však etapy přirozeným způsobem vedly Mauretánií a logicky profilem navazovala jedna na druhou, obsahovaly velmi rozmanitou škálu povrchů v takové sekvenci, že bylo možno se dosyta vyzávodit, letos zavedl Patrick Zaniroli závodníky do polí velbloudí trávy, kde všichni pouze trpěli a o nějakém závodění nemohla být řeč. Ani závěrečná pasáž rovněž nebyla šťastná. Dlouhatánské noční přejezdy jsou spíše nebezpečné než cokoliv jiného a na pořadatelích byla spíše patrná snaha dostat co nejrychleji všechny zpět do Dakaru, jako by už s trasou nebylo co vymyslet. Nevyváženost byla hlavním průvodním znakem letošní trasy. Motocykly = KTM Kategorii motockylů ani nemohla nedominovat jiná značka než KTM. Odstoupení BMW z Dakaru motocyklistům nepřidalo, stejně tak sešlo i z plánovaného výraznějšího angažmá Hondy. Naštěstí má motocyklová kategorie nejvyrovnanější špičku. V ní se takticky prosadil loňský vítěz Meoni, který (spolu se Salou) jediný měl k dispozici supersilný dvouválec 950 ccm. Meoni o sobě nedával od začátku soutěže příliš vědět, ale zatáhl až v nejdůležitější etapě do Ataru. Za ním se s vteřinovými odstupy drželi dva hispánští štírkové Roma a De Gavardo. Zatímco Chilan se později po problémech propadl, Romovi nebylo ani letos souzeno Dakar dokončit. V etapě z Tichitu do Kiffy Španěl ztratil kontakt se špičkou, která se hlídala. Dost riskantně musel sjíždět jednu skalní proláklinu a nakonec v malé rychlosti vysílením padl a motocykl na něj. Od roku 1996 Roma pokaždé na Dakaru odstoupil buď z prvního, nebo druhého místa po havárii nebo poruše. Sympatická byla reakce Meoniho po dojezdu etapy. Ledva sundal přilbu, vrhli se na něj francouzští novináři s dotazem, co říká na Romu. Meoni opáčil, že nic neví. Když se dozvěděl zprávu o Romově odstoupení, mohl si oddechnout, skrytě se radovat, ale udělal pravý opak: následoval upřímný smutek a zděšení. Večer předtím se oba hlavní rivalové před televizními kamerami drželi kolem ramen a skládali si komplimenty. Dělila je v celkovém pořadí jen minuta… Automobily = Mitsubishi Už před startem bylo jasné, že vítězství v kategorii automobilů si nenechá ujít Mitsubishi, ale nikdo nepředpověděl, že to bude takhle suverénně (prvních osm míst). Schlesserovi se zle nevyplatil experiment s diselovými motory, které nebyly dostatečně prověřené. Fiasko týmu bylo dokonáno ještě v Maroku. Více se čekalo od nových pickupů z dílen francouzského týmu Nissan Dessoude. Svoje ambice však Peterhnasel i De Mevius prokazovali jen v úvodu, poté se z čela příliš rychle vytratili, poruchy byly silnější. A tak zůstalo pro Nissan nejlepší umístění 10. místo De Lavergneho na loňském terranu, zatímco herci Johnymu Halladayovi se televizní kamery věnovaly denně, ať měl poruchu jakoukoliv a hrabal se do dun kdekoliv… Výborný výkon podali Luc Alphand a Klever Kolberg s dieselovými Mitsubishi, umístění v první desítce si jistě zaslouží. Masuoka zaslouženým vítězem. V rámci ekipy Mitsubishi se největší šance dávaly Masuokovi, který byl nabuzen zmařeným vítězstvím v loňském ročníku, a Juttě Kleinschmidtové, která podávala v průběhu celého roku nejstálejší výkony. Hlavně však nové pajero kategorie Superproduction konkurenci odskočilo o pořádný kus. Překvapivě oběma hlavním rivalů sekundoval legendární "Kenji" Shinozuka, ale o možnost bojovat o prvenství se připravil sám vlastními chybami, ať už to byl zničený chladič po průjezdu jednoho z prudkých rigolů při honbě s Masuokou, nebo nezvládnutý průjezd průsmykem Nega. Masuoka je bezpochyby zaslouženým vítězem. Nejen že byl nejrychlejší, ale svoje vedení ještě dokázal takticky udržovat. I kategorii automobilů by neuškodila konkurence více navzájem rovnocenných týmů. Jiří Vintr  Motormix    

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003) (Videa z Telefonica - Dakar 2003) Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je internetový obchodní dům Hocker

< Předchozí		Další >