Nejen Karel Gott slavil narozeniny 14. července životní jubileum v den výročí dobytí Bastily. O deset let méně než božskému Kájovi je dnes Josefu Kalinovi, nestorovi české účasti v Rallye Dakar.

Přestože motoristická veřejnost Josefa zná především jako navigátora, kromě profese soutěžního šoféra vystřídal na Dakaru snad vše myslitelné. Byl členem posádky vítězného kamionu, ale i doprovodného vozidla, byl členem posádky kamionu organizátorů ve službách tehdejší T.S.O., byl organizačním manažerem závodního týmu i tím, kdo hýbali stavidly české účasti. Chybí mu snad jen účast na motocyklu ;-)

Josef Kalina stál za prvopočátky české účasti na Dakaru. Jako pracovník tehdejšího PZO Motokov, mající na starosti export motorových vozidel do afrického teritoria dokázal přesvědčit tehdejší mocné o tom, že jako propagace československých výrobků na Západě je dakarská rallye unikátní příležitostí. Impuls dal impuls, slovo dalo slovo a ledy se začaly hýbat, v roce 1985 odstartovaly z Paříže první dva kamiony LIAZ. Kalina ve svém úsilí nepolevoval a o rok později stály na startu i dvě Tatry 815 s Karlem Lopraisem a Zdeňkem Kahánkem za volanty. V té druhé přičichl Kalina poprvé k navigátorskému řemeslu. Dodnes s humorem a jiskrou v oku vzpomíná na červené valníky „ještě před Babčou“, které krom skvělého umístění v soutěži vezly i konzervy s párky, basy lahvového piva či těžké ocelové lano, s nímž manipulace byla za trest. Už legendárním se stal jeho popis záchranářské akce prvního de Rooyova turbotwinu spolu s pořadatelským zásobovacím kamionem ze soliska za pomoci tatrováckých šlapadel – sám velký Thierry de Saulieu na něj dodnes vzpomíná. Už v počátcích české účasti vynikal další z kalinových talentů: krom skvělého vypravěčství i schopnost barvitě vylíčit atmosféru rallye nezaujatým čtenářům, kteří jeho řádky hltali jedním dechem.

O rok později Kalina v oficiálním týmu Motokovu chyběl, ale o rok později vytvořil s Buchtyárem a Samsonem posádku legendární „Totalky“ Tatra 815 8x8, do ní se posadil ještě jednou, to když si kopřivnický kolos a zlaté české ruce najala pořadatelská T.S.O.

Od roku 1991 se začíná psát zlatá éra Kalinovy účasti, to když vytvořil posádku s Karlem Lopraisem. Jednomu začala zlatá éra v roli řidiče, druhý byl jeho dvorním kopilotem. V roce 1991 oba přišli o vítězství až u Růžového jezera, o rok později vytvořili spolu s Radkem Stachurou uznávanou trojici při transkontinentálních maratónech do Kapského Města a Pekingu. Spolu se v jedné kabině potkali ještě dvakrát: při legendárním vítězství na Dakaru 1994 (tehdy z toho bylo i šesté místo absolutně) a při vítězném dojezdu v roce 1999. Jako navigátor byl Josef Kalina u tří ze šesti Lopraisových vítězství, včetně toho posledního z roku 2001, to už ovšem bez Radka Stachury v roli mechanika.

Známá je trnitá cesta do cíle tatrovácké Babči v roce 1993, kde Josef utvořil posádku s Otou Měřínským a Vlastimilem Buchtyárem a kdyby nemuseli holýma rukama uprostřed pouště měnit čtyřsetkilovou převodovku, mohlo z toho být umístění na bedně, hned za neporazitelnými Perlini. V roce 2000 v tatrováckém týmu Kalina navigoval Bedřicha Sklenovského.

Na Dakaru poznal krom sladké chuti vítězství i hořkost trpkých porážek, ať už kolaps motoru těsně před Dakarem v roce 1991 z prvního místa nebo těžkou havárii s Karlem Lopraisem v roce 2003 či nepovedený ročník 2005, kdy posádka nejprve pět hodin dostávala zapadlé auto ze soliska a později zůstala tři dny uvízlá v dunách na tom nejzapadlejším místě s popraskanými hnacími hřídeli. Na ty první se ale vzpomíná častěji…

Ani v šedesáti se Josef Kalina své role na dakaru nevzdává, byť s Tatrou, v jejíž kabině prožil na Dakaru nejúspěšnější roky, už to není. Je členem KM Racingu Martina Macíka a po dvaceti letech české účasti tak vystřídal kopřivnickou značku za „sedlčanský“ Liaz, jako navigátor i ten, kdo tradičně stojí za jednáními s pořadateli i technickými delegáty FIA.

Celkem byl Josef Kalina na Dakaru osmnáctkrát a se svými zkušenostmi platí za skutečného nestora dakaru nejen mezi českými účastníky, ale i mezi zahraničními soupeři, lidmi od pořadatelů i mezi novináři.

Jako navigátor soutěžní posádky četl noty šesti pilotům (Zdeněk Kahánek, Vlastimil Buchtyár, Ota Měřínský, Karel Loprais, Bedřich Sklenovský, Martin Macík), jako navigátor asistenčního vozu mimo soutěž startoval třikrát (1989, 1990, 2006), jednou byl létajícím členem týmového doprovodu (1998). Třikrát dokázal Dakar vyhrát (1994, 1999, 2001) , k tomu jednou v kategorii 6x6 (1993), jednou byl druhý (2002) a jednou třetí (1992).

Takže Josefe, gratulujeme a přejeme nejen pevného zdraví, ale i dobré navigátorské oko a dobrou náladu, jistěže nejen na Dakaru…

Jiří Vintr