V roce 1977 se Thierry Sabine ztratil na svém motocyklu v Libyjské poušti během závodu Abidjan Nice. Tato událost ho natolik ovlivnila, že se rozhodl krásu, ale i náročnost pouště představit co možná nejširšímu publiku. Plánoval propojit Evropu s nehostinnou pouští a hned ho napadla ta nejdivočejší trasa vedoucí do Dakaru.

Plán se podařilo brzy realizovat, a tak 26. prosince 1977 odstartovala z náměstí Trocadéro první Rally Paříž – Dakar. Na 170 historicky prvních účastníků rallye čekala trať dlouhá deset tisíc kilometrů přes území Alžírska, Nigerie, Mali, Horní Volty a Senegalu.
Závod si hned od počátku nesl jednu velkou devizu, kterou, zejména v těch vyspělejších zemích Evropy, drží dodnes: neutuchající zájem médií. Hlavní zásluhu na tom má bezesporu trať sama. Prostřednictvím televizních vstupů a reportáží z průběhu rallye se fanoušek dostane do míst, která jsou diametrálně odlišná od prostředí, ve kterém žije. Snoubí se zde ta nejprostší chudoba s nejmodernějšími stroji. Prakticky od samého počátku se stal závod nejsledovanějším podnikem svého druhu na planetě.
Pro závodníky se stala rallye životní výzvou, zásadní metou jejich kariéry a velice často také posledním dobrodružstvím, které v životě podnikli.
Nekompromisní podmínky a vědomí, že do cíle dojedou opravdu jen ti nejlepší, přilákaly na závodní kolbiště společnosti zvučných jmen, pro které se stalo nasazení jejich strojů věcí prestiže. Od samého počátku do závodu nastoupili Volkswagen, Yamaha, BMW nebo ruská Lada. K nim se přidávaly i další značky: Mitsubishi, Honda, Renault a jiné.
V roce 1980 startovalo už 216 závodníků a ten rok poprvé odstartovala také kategorie nákladních vozidel.

Rallye nikdy neustrnula ve své původní podobě – a to jak v profilu trati, tak v počtu závodníků. Dnes, v okamžiku, kdy se otevře registrace, zažívají organizátoři doslova nápor posádek usilujících o účast na nejprestižnějším terénním závodě světa. Trať je pokaždé překvapením.
Rok 1983 přinesl závod, kdy jezdci poprvé přejeli poušť Ténéré. Oblast, která se pro mnohé posádky stala noční můrou. Nekonečné moře písku, jež nahání hrůzu. Čtyřicet jezdců si ten rok vyzkoušelo, jaké to je, ztratit se v poušti. Naštěstí se do čtyř dnů všichni pomocí helikoptér zase našli.

O rok později narýsoval Thierry Sabine trať do dalších států Afriky, aby, jak říkal, zbořil hranice. Jezdce poslal do Pobřeží Slonoviny, Guinei, Sierry Leone a Mauretánie.

Téměř deset let po prvním impulzu, který dal vzniknout rallye Paříž – Dakar, tedy v roce 1986, ztratila soutěž svého zakladatele. Thierry Sabine se zabil při nehodě vrtulníku a s ním další čtyři lidé. Tragédie jaksi nechtěně potvrdila pevné základy závodu – nikoho ani nenapadlo podnik zrušit. Sabinův popel se smísil s jemným pouštním pískem a je tak přítomen každému dalšímu závodu.

Z centra Paříže se start závodu přesunul do nedalekých Versailles. Rok 1989 znamenal zařazení další země na seznam těch, které závodníci projížděli, a sice Libye. Počet jezdců zároveň atakoval hranici šesti set. O tři roky později byla situace poněkud jiná – počet startujících klesl a organizátoři v čele s Gilbertem Sabinem, Thierryho otcem, vymysleli nové lákadlo: trať naplánovali z Paříže až do Kapského Města. Jezdci mezi sebou rovněž přivítali technikou vymoženost, GPS. Nová trať znovu zvedla zájem veřejnosti i sportovců a mocná příroda a politické okolnosti šly organizátorům na ruku. Místní války, pouštní bouře, rozvodněné řeky, to všechno komplikovalo závodníkům život, zvedalo adrenalin v krvi a plnilo stránky médií.

V roce 1993 se závod vrátil do starých kolejí, tedy do kolejí původních tratí. Na stratu stál rekordně nízký počet jezdců: 154. Rekord, který naštěstí nebyl dosud překonán. Aby neztratili zájem i ti nejvěrnější, bylo nutné přijít opět s něčím novým. Začalo se s tím, že odstoupilo vedení v čele se Sabinovým otcem a závod přešel pod křídla Amaury Sport Organization (A.S.O.). Startovalo se v Paříži, a cíl byl – opět v Paříži. Jelo se samozřejmě přes Dakar. Zájem o závod se zvedl.

Následující rok přinesl další převratnou novinku. Nestartovalo se v Paříži, ale ze španělské Grenady. Délka závodu se zkrátila na patnáct dní. Stejná trať se jela i další rok a potom se znovu inovovalo. V roce 1997 se poprvé startovalo přímo v Dakaru s cílem v Dakaru přes Nigérii a mystickou poušť Ténéré. Přišel rok 1998 a s ním dvacetileté výročí závodu. Nejlepší jeho oslavou bylo vrátit start do Paříže, odkud trať vedla přes Španělsko do cílového Dakaru. Na další velké překvapení si jezdci i fanoušci počkali dva roky – to měla premiéru trať, jež přetínala Afriku ze západu na východ, ze Senegalu do Egypta. Počet závodníků vyšplhal na čtyři stovky a signalizoval, že dorostla nová generace dostatečně šílených jezdců.

Poté, co se starty přestaly odbývat v Paříži, vytratilo se jméno francouzské metropole i z názvu podniku. Rallye Dakar je hrdým pokračovatelem famózního motoristického klání, které rozehřívá duše všech příznivců adrenalinového a mužného sportu. V průběhu 30 let se z Rallye Dakar stal nejnáročnější a nejsledovanější off roadový závod planety jako test lidí a techniky, jako závod dobrodruhů hledajících hranice lidských možností. Těšte se, jubilejní, třicátý ročník se blíží a s ním i náročné podmínky písečných etap, zákeřné i úchvatné duny a jezdci, kteří práh bolesti nechali u dveří svých domovů.