Dnes ráno jsme měli obavu, jestli etapa nebude zrušena - když jsme vyjížděli z Cordoby, docela dost pršelo. Ale než jsme přijeli na start, už bylo hezky. Dlužno ale říct, že etapa kamiónům moc nesvědčila. Bylo to celé o brzdách a jestli se mě ptáte, čím jsme se tu v bivaku večer bavili, tak právě výměnou brzdového obložení na přední nápravě.

Od začátku až do konce jsme se pohybovali po více nebo méně úzkých a místy i kluzkých cestách plných zatáček. Místy přišla ke slovu vegetace a místy i prach. Andrému však takový terén svědčí a tak i výsledek není docela špatný. Myslím, že mohl být ještě o kousek lepší, kdyby nám asi 100 kilometrů před koncem etapy nezačalo auto táhnout doleva. To bylo znamení, že na levé brzdě už není čím brzdit a tak jsme museli přece jen opatrněji. I tak to celkem šlo, jen jednou jsme se kvůli nesouměrnosti brzd nemohli vejít do zatáčky, možná se ten záběr někde objeví, protože zrovna v tu chvíli nad námi letěla helikoptéra.

To je po dnešek všechno, přiznávám, že dnes volím už co nejrychlejší sprchu a spacák, ale schovávám si ještě pro Vás jeden zážitek, který rozepíšu podrobněji, až budu mít víc času. Jeho téma zní: "jak se to dělá, když se Vám během etapy neudělá volno od žaludku a potřebujete se vyzvracet".

Míra Martinec