Někteří ostřílení dakarští harcovníci tvrdí, že se terény těm africkým podobají, jiní naopak hovoří o značné rozdílnosti. Spíš mají pravdu ti druzí, organizátoři špatně odhadli síly své i závodníků a krátí, kde mohou.

Pořadatelé z nevyzpytatelnosti terénu a počasí nachystali Dakar těžší, než chtěli a krácení je jediná možná cesta, protože ubírat na náročnosti se dá vždy lépe, než obtížnost závodu dodatečně zvyšovat, tak aby Dakar zůstal nejnáročnějším motoristickým podnikem světa.

Argentina a Chile je v místech, kde karavana rallye projíždí daleko více vyprahlé (pouštní), než si kdo myslel. Prakticky zanedbatelné procento závodních tras vede volným terénem, většinou jsou to horší, či lepší prašné cesty "pisty", zpravidla lemované plotem z ostnatých drátů, protože každá píď země tady někomu patří.

Předjíždění je nesmírně obtížné a zároveň riskantní. Zde v Chile se díky hornatému terénu neustále mění směr větru a nad údolím se drží obrovská mračna prachu. Na rozdíl od Afriky jsou zdejší duny a písky hrubší, písek se více boří. Střídají se i různé nadmořské výšky. Trasy vedou ve vyschlých korytech řek, kde jsou obrovské ostré balvany a měkký písek.

"Je obtížné zvolit správný typ pneumatik, například do deváté etapy organizátoři vyhrožovali vysokými, měkkými dunami a ty přitom byla tvrdé a lehce se daly přejet." vypráví automobilový závodník Miroslav Zapletal. "Do deváté etapy jsme zvolili gumy speciálně určené pro jízdu v písku a naopak se jelo mezi velmi ostrými kameny. Také jsme hned po startu měli defekt," pokračuje Zapletal.

Stejné zkušenosti z deváté etapy měl i Jiří Janeček "Náš sériový vůz na zdejší terény nemá. Je to utrpení, v kamenitých korytech hrozně trpí podvozek, poškodili jsme tlumič, problémy máme i s písky, kde nestíhá spojka."

Zdejší terény jsou doslova likvidační pro techniku i jezdce. Přibývá zraněných, co chvíli do bivaku přitáhnou týmy nebo organizátoři závodu totálně zdemolovaný vůz.

V deváté etapě ošklivě havaroval i Tomáš Tomeček s kamionem. Jeho Tatra se převrátila a zřítila z pětimetrového srázu. Tomáše museli ze zdemolované kabiny vozu doslova vyřezat, jen zázrakem se nikomu nic nestalo až na pár pohmožděnin. Takové štěstí neměl španělský motocyklista startovní číslo 198 – Cristobal Guerrero, kterého přivezl z trasy desáté etapy vrtulník záchranářů a pilot je v komatu v nemocnice.

Když jsem z bivaku v Copiapu odletěla vrtulníkem nad trať speciálu, nestačila jsem se divit. Pár afrických dun jsem z vrtulníku už viděla, ale tyhle jsou jiné. Možnost podívat se na trasu z ptačí perspektivy si nenechal ujít ani můj manžel Ivo Kaštan, který může porovnávat.

"Ve zdejších dunách musí být velmi složitá orientace, v Africe jsou duny a dunová pole srovnaná jako vlny na moři, v řadách. Tady jsou duny mezi kamenitými kopci, takže se o nějakém systému nebo pořádku nedá hovořit. Jejich přejezd a orientace v nich musí být neuvěřitelně složitá, o výšce dun ani nehovořím."

Jestli si někdo myslí, že náročnější terén snad už ani nemůže být, hluboce se mýlí, organizátoři mají ještě trumfy v rukávu.

Vierka Kaštanová