Rok 2008 nebyl pro Tedom Truck team nijak moc úspěšný, nicméně jsme se rozhodně nenudili. Celé to začalo novoročním výletem do Lisabonu a zpět, tj. 6000 km v koloně náklaďáků po dálnici rychlostí 90km v hodině a v sedačkách, ve kterých se dá sedět jenom při vzbouřené hladině adrenalinu. A to vše pronic zanic. Tedy správně řečeno za pěkný balík cestovních výloh.

To dubnová Středoevropská rally, jakási minináhrada za Dakar už se opravdu uskutečnila a to skoro za humny, což bylo příjemné, jenomže nás pronásledovaly od počátku technické potíže, jak úplně nového auta, tak i toho úplně starého. 4. místo v silné konkurenci tak byl nakonec docela úspěch. No a potom už zbývala jenom chvilka do začátku Transorientální rally ze St.Peterburgu do Pekingu, a protože to byl letos vlastně jediný opravdový maraton, vyrazili jsme v tréningovém duchu a bez velkých ambicí sami „tři mušketýři“ s již zmíněným starým vozem přes půl světa, bez doprovodu a s nákladem téměř jedné tuny dílů a výbavy. Závod to byl krásný a velmi obtížný, avšak mediálně zcela utajený a to nejen v našich krajích. MS ve fotbale a blížící se olympiáda tuhle rally prostě kompletně vymazaly ze světa. Nás navíc ještě před čínskými hranicemi vymazal ze závodu rozpadlý přední kardan (ten v té tuně dílů, jak už to chodí, nebyl) a tak jsme také utajeně dorazili do Pekingu jenom jako asisťáci úspěšného česko-slovenského sdružení přátel. Jak uvidíte dále , mělo to i své pozitivní důsledky.

Je začátek října a zatímco před normálním „africkým“ Dakarem teprve všichni procitali z letní malátnosti nyní, před „americkým“ Dakarem už to běží na plné pecky. Přejímky jsou totiž kvůli lodní přepravě už na konci listopadu a to je o měsíc dříve, než jsme zvyklí. Navíc se ve slavném sedlčanském vepříně klube za velkých porodních bolestí nový žluťásek. No však uvidíte.

Jak to tedy „U Macíků“ vypadá?
Tak zaprvé: Není již více Tedom Truck týmu! Sponzoring a značky se prostě trochu pozměnily a pozměnilo se i personální obsazení. Zadruhé: Moje deset let trvající snaha o spojení silného kamionového týmu s motocyklisty se konečně naplnila, i když úplně mimo mě. Martin Macík se prostě dohodl s Pavlem Kubíčkem – šéfem KM Racing teamu a tak se také budeme pro příště jmenovat. Takže jsem ve svém popisu letošní historie vlastně zase na počátku. Od teďka už prostě sledujte KM RACING TEAM

A věřte, že to není nic malého. V závodě budeme mít dvě Liazky, z čehož na jedné ještě ani neuschla barva a je výsledkem několikaletého vývoje. Pojede s ní Martin Macík, Jarda Valtr a moje maličkost. V tomto jediném případě tedy žádná změna. To do druhého vozu usedne po dvou letech nesnesitelného závodnického důchodu Láďa Fajtl s novopečeným kamioňákem Pavlem Kubíčkem, který si myslí, že je to pohodlnější, než motorka a také chce mít lepší rozhled na svůj motocyklový tým. Doplní je Honza Bervic z nové, nastupující generace.

Na dvou kolech bude závodit David Pabiška, Dušan Randýsek a Ivan Jakeš a čtyřkolku Yamahu nerozbouří nikdo jiný, než Pepík Macháček. K tomu ještě pár slov o osudových propletencích. Spolupráce s Pepíkem a Dušanem se bezděky testovala už během letního tajemného „Pekingu“, takže ta naše účast nebyla zase tak úplně neúčelná. Ivan Jakeš spolu s mechanikem Jánem Hrehorem (bývalý slavný soutěžák) representují naši slovenskou sekci a moje spolupráce s Davidem Pabiškou by vydala na samostatnou reportáž. Takže opticky to vypadá na dobrou partu. Technicky a organizačně bude tým zajišťovat celkem sedm lidí jedoucích v našem těžkém doprovodném vozidle a v jedné Toyotě.

První společnou akcí týmu bude testování a tréninky v Tunisu ve druhé polovině října. Do té doby se ještě dozvíte první zajímavosti o jihoamerické trase a nějaké ty drby o konkurenci, která vypadá letos přímo monstrózně. No a po návratu z Tunisu také, jak vypadáme my. Tak zatím….

Josef Kalina