Etapa z Kayes do Tambacoundy zavedla soutěžní peloton na území posledního státu, Senegalu, a byla svědkem historické události v podobě prvního etapového vítězství pro Aleše Lopraise. Aleš se tak stává po svém strýci Karlovi, Vlastimilu Buchtyárovi, Otovi Měřínském, Tomáši Tomečkovi a Andrém De Azevedovi šestým tatrovákem, který okusil sladkou chuť vítězství na Rallye Dakar.

Celá etapa připomínala svým profilem tu včerejší, tedy spousta prachu, spousta vegetace, málo místa k předjíždění, vesnice, ale také pekelně rychlé pasáže. Kdo by si myslel, že všichni už jen pohodlně dojíždějí, mýlil by se. O tom, jak bývá Dakar ošidný, se mohl přesvědčit loňský vítěz a do dneška suverénně vedoucí jezdec kategorie motocyklů Marc Coma, který musel odstoupit z prvního místa v etapě i závodě po těžkém pádu a zranění hlavy… Dakar se opravdu vyhrává až v Dakaru.

Ještě večer v bivaku proběhla rychlá výměna monobloku řízení na naší závodní Tatře, mechanici celou věc telefonicky detailně konzultovali s německým výrobcem a nakonec vyměnili celé čerpadlo. Během dnešní etapy už fungovalo bezchybně.

Aleš do etapy startoval jako pátý v pořadí, podle výsledků ze včerejška. Během velmi krátké doby předjel Tomáše Tomečka, Van Ginkela i Rešentnikova a do cíle dorazil jen čtyři minuty za Staceym, průjezdní čas měl tak nejlepší.

„Po startu se nám rychle podařilo dostat před ostatní, a to bylo pro další průběh etapy důležité. Dojeli jsme i Staceyho, ale pro předjetí byl moc rychlý, a tak jsme si raději udržovali svoje vlastní tempo a jeli za jeho prachovou clonou. Během etapy nás zase bičovaly větve a Tatra je znovu dobitá, ale od včerejška už jsem zvyklý na všechno. Tentokrát tu však byly i superrychlé pasáže, kde se dalo jet maximální rychlostí. I proto speciálka docela rychle uběhla. Škoda minulých dílčích ztrát, před poslední delší etapou ztrácíme na Van Ginkela dobu rovnou opravě jednoho defektu, ale ten může postihnout jeho stejně jako nás. S problémy soupeře nelze kalkulovat. Je dobré,že zítra startujeme před ním a budeme tedy mít čistou cestu. Koukat se zezadu na Ginaf, jak se zakusuje do terénu plnou silou svých 1200 koní, není úplně příjemné,“ shrnul etapu Aleš.

Mezi kamiony na startu i v cíli pobíhal technický komisař FIA Fabien Calvet se svým tradičním pásovým metrem a přeměřoval některé parametry, tentokrát tomu byla tolik diskutovaná velikost kol, kdy předpis předepisuje rozměr 14 palců na šířku a 20 palců průměr ráfku, stejně jako maximální výšku kola 120 cm. Ginaf jede na pneumatikách šířce 16 palců, ale Calvet nad nimi jen mávnul rukou… teď obchází bivak a přeměřuje restriktory na turbodmychadlech.

Petr Gilar se ještě vrátil k profilu dnešní etapy: „Ukrutně se prášilo. Po startu jsme dojeli Tomáše Tomečka, který odstavoval vůz u kraje a šel zřejmě opravovat defekt, bylo to na velmi nebezpečném místě, ale poruchy si nevybírají. Nám se defekty vyhnuly, i když k nim nebylo daleko. Zatímco v Maroku hrozily defekty od ostrých kamenů, tady to bylo od úzkých pařezů, takových pahýlů uřezaných kousek od země, o průměru zhruba pět centimetrů. Jsou nebezpečné jak pro bok pneumatiky, tak pro běhoun. Dnešní specialitou byly série děr naplněných superjemným prachem, který vytváří neproniknutelná oblaka. Kamion je projede snadno, ale osobní auto je malými koly probere mnohem víc, tím prach víří a o to nepříjemnější je pak předjíždění.“

Před zítřejší poslední velkou etapou zůstává Aleš na průběžném čtvrtém místě, což je pro nováčka vynikající výsledek. Náskok na Andrého Azeveda, který dojel v etapě pátý, zvýšil na 25 minut, zároveň trácí 23 minut na průběžně třetího Wufa Van Ginkela. Znamená to tedy nutnost jet v poslední etapě, jejíž profil bude podobný té dnešní, naprosto naplno, a přitom neudělat chybu. I Aleše totiž může jediný defekt, stejně jako Van Ginkela, o současné výborné umístění připravit.

Bitva pokračuje, držte nám palce…

Jiří Vintr
Loprais Tatra Team
Tambacounda