Den volna očima Vierky Kaštanové
Velké problémy má také posádka Miroslav Zapletal a Míla Janáček, kteří po noci strávené v poušti opravili spálenou spojku a snaží se projet po trase všechny kontrolní body, aby mohli pokračovat v závodě. Podle nejnovějších informací jsou již těsně před cílem speciální zkoušky etapy a když stihnou přijet do Ataru před osmnáctou hodinou mohou pokračovat v závodě. Do této chvíle ze závodu odstoupilo již 68 motocyklů, 42 automobilů a 15 kamionů.
Jak vidí naši jezdci dosavadní průběh závodu?
Martin Macík: „Ještě před kontrolním bodem CP1 v sedmé etapě ze Zoueratu , jsme museli zastavit pro technické problémy. Zjistili jsme, že je špatné těsnění pod hlavou, které jsme chtěli měnit ve dni volna v Ataru. Bohužel jsme tento díl neměli na kamionu a museli jsme zavolat asistenci. To nás automaticky vyřadilo ze závodu. Je to velká smůla, ale i o tom je rallye Dakar. Se závodním kamionem budeme pokračovat přímo po silnici do Dakaru. Asistenční kamion bude pokračovat s rallye Dakar, protože dělá asistenci Josefovi Macháčkovi a Martinu Mackovi.“
David Pabiška byl po příjezdu do Ataru ve velmi špatné náladě, což je nejvíce patrné z jeho slov. „Jsem psychicky úplně na dně, protože každý den se mi něco pokazí na motocyklu. Velmi mě to štve. Po každé etapě přijedu do bivaku a opravuji motocykl do tří do rána. Brzo sa pak i startuje. Jsem nevyspalý a unavený. Protože jsem na trati v podstatě sám ani si nestačím uvědomit, že jedu nejslavnější závod na světě. Dojde mi to vždy ve chvíli, když kolem mě letí vrtulník. Doposud jsem ani jednu rychlostní zkoušku nejel tak, abych se mohl plně soustředit na jízdu a nemusel řešit technické problémy. Jednou je to zadní tlumič, podruhé přední tlumiče, a tak stejně i s koly. Prvně se mi rozsypalo přední podruhé zadní. Jsem na samém psychickém dně. Nevím, jestli když přijdou nějaké další problémy v podobě nějaké větší závady, jak se k tomu postavím. Náhradní díly mi ubývají a motocykl bude po závodě zralý tak do šrotu.“
Z Josefa Macháčka rovněž vůbec nečišela dobrá nálada. „Přijel jsem si zajezdit, ale zatím jsem se pořádně nesvezl. Jedinou snahou organizátorů je, aby zdecimovali závodní pole a to se jim nedaří. Kvalita jezdců je vysoká díky malým soutěžím typu baja a technika je rovněž na vynikající úrovni. Nikdy jsem na Dakaru nezažil, aby byly dvě rozdílné trasy! Jedna pro motocykly a automobily a druhá pro kamiony. Doposud nebyl žádný pořádný písek, pěkné čisté duny bez velbloudí trávy – ideální terén na čtyřkolku. Zatím jen samé kamení a velbloudí tráva, to je pro čtyřkolku mor. Jsem velmi naštvaný. K dobré náladě mi nepřispívá ani moje zranění. Vytekl mi benzín z nádrže a poleptal nohu pod kolenem, neustále se to zhoršuje a velmi to bolí. Ani počasí závodu nepřeje. Chladné Maroko, písečná bouře trvá již třetí den a dokonce i pršelo. Rychlostní limity ve vesnicích jsou také postavené na hlavu. Několikrát se mi stalo, že kolem mě děti běželi rychleji. Kolikrát jsem dostal kamenem to už ani nepočítám. Dřív jsem mával lidem okolo trati, nyní sleduji GPS abych nepřekročil rychlost. Tenhle Dakar nemá s těmi minulými vůbec nic společného. Kouzlo závodu se vytratilo. Když už jsem zde, budu bojovat až do konce. Moje touha po rodině je ale obrovská a nejraději bych jel domů hned.“
Ivo Kaštan má část své rodiny se sebou, zatím mu to ale příliš štěstí nepřineslo. Ivo ovšem na rozdíl od ostatních je v úplné psychické pohodě. „Vybírám si nejspíš veškerou smůlu za všechny Dakary na kterých jsem kdy byl. Každý den mám nějaký problém. Včera mi při pádu upadl držák výfuku, takže jsem ho musel přidrátovat. Potom mi praskla zadní přídavná nádrž, která dostala ránu kamenem, vyteklo mi celkem mnoho paliva a musel jsem zvolnit, protože rozestup mezi tankovacími kontrolami byl zrovna 230 km. A abych se nenudil, tak v tom největším vichru se mi vydřelo těsnění na airboxu a celý vzduchový filtr se mi zasypal pískem. Ještě nikdy jsem nic podobného neviděl. Třikrát jsem musel zastavit a vyčistit filtr. Ztratil jsem nejméně hodinu času a poprvé od roku 1996, kdy jsem byl na Dakaru poprvé, jsem viděl na trati kamion. I přesto všechno jsem v naprosté pohodě, mám akorát smůlu, není to ani tak, že by byl motocykl špatně připraven, ale spíš shoda špatných náhod. Na Dakaru to tak prostě chodí je to maratón a cíl je až v Dakaru. Zítra může být všechno úplně jinak.“
Jaroslav Katriňák není sice český jezdec, ale jako náš slovenský kolega si zaslouží také pozornost. Navíc je to vynikající závodník, jehož jedinou slabinou na rallye Dakar je neznalost některého ze světových jazyků. Jaké opravy bude Jaro provádět na svém motocyklu a jak hodnotí dosavadní průběh závodu se dozvíte z následujících vět. „Preventivně vyměním motor, přední tlumiče a potom provedeme běžnou údržbu a filtr, olej, řetěz, převodník gumy. Doposud motocykl funguje celkem bez problémů, až na nějaké drobnosti. Dakar je čím dál tím náročnější. Vyvrcholením byla písečná bouře. Nebylo vidět na krok a jízda byla velmi nebezpečná. Obecně přibylo nebezpečných kamenitých úseků. Jezdec musí dávat velký pozor, aby nepřehlédl nějaké vádí. Následky mohou být tragické. Jedu tak, abych nepoškodil motocykl a nezranil se. Jsem na rallye Dakar po čtvrté a rád bych konečně dorazil do cíle.“
Je den volna, mechanici pracují na unavených strojích a závodníci dávají dohromady svá zubožená těla. Čas je i na nutnou hygienu. Všichni, najednou voní mají na sobě čisté oblečení. Utichl i vítr, a rozsvítilo se slunce. Nízké teploty v Maroku vystřídaly tropická vedra, Zde v Ataru je 32 stupňů ve stínu.
Vierka Kaštanová
(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003)
(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2004)
(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2005)
(Všechny články v kategorii Euromilhões-Dakar 2006)
(Videa z Telefonica - Dakar 2003)
Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je obchodní dům Hocker.cz
Zippo zapalovače klasika on-line Karnevalové kostýmy a masky pro karneval | Svítidla a osvětlení< Předchozí | Další > |
---|