Dakarská rallye, to je kromě faktu, že se jedná o největší závod světa, také pořádný byznys a gigantický kolos, který žije svým vlastním životem a dýchá obrovským vnitřním nábojem, díky němuž přežil dobré i zlé časy. Kolik motoristických podniků se právě tímhle může pochlubit? Snad 24hodinovka v Le Mans – kolika tragédií už byla svědkem? Velká cena Monaka formule 1? 500 mil v Indianapolis? Rallye Monte Carlo, která v dnešní rallyové době nemá ani náhodou na růžích ustláno, ale dokážete si představit světovou rally bez průjezdu přes Turini nebo kaňon Vesubie?

Dakaru se v 90. letech chopila promotérská organizace A.S.O. (Amaury Sports Organisation) a závod, který se v té době potýkal s uvadajícím zájmem závodníků i médií a různí vlastníci, kterým šel z ruky do ruky, jako by ani nevěděli, co počít se zákazem tabákové reklamy, pozvedla do nebeských výšin prosperity. A.S.O. pořádá hned několik špičkových podniků, ale dva stojí za zmínku: Tour de France a Dakar.

Tour de France přes všechny dopingové skandály přitáhne k trati každoročně na 15 milionů lidí, představí světu Francii jako nic jiného a i když světová cyklistická federace UCI vytvořila seriál špičkových cyklistických podniků ProTour, Stará dáma se nad to povznese, do tohoto kalendáře vůbec nepatří. Může si to dovolit, účast v ní je věcí nejvyšší prestiže, vždyť se jedná o nejvěhlasnější sportovní podnik na světě, hned po olympiádě a MS ve fotbale! Navíc pořádaným každoročně.

A podobné je to s Dakarem. Dávno se vymkl všem seriálům FIA v cross country a kdykoliv to potřebuje, vytváří si vlastní pravidla. Proč by ne, vždyť v polovině roku se otevřou stavidla přihlášek a za dva týdny je kapacita závodu přeplněna! Takový je o Dakar zájem! Kdo by nechtěl být v kůži manažerů z ASO, kteří mají v portfoliu dvě dojné krávy z rodu těch nejvýnosnějších! A to ještě před dvěma lety bylo možné se bez problémů přihlásit na Dakar ještě v listopadu.

I když je soutěž daleko komerčnějším kolotočem, než byla v dobrodružných časech před dvaceti a více lety, pořadatelé umí chuť dobrodružství pomocí televize a časopisů náležitě prodat. Jen 20% účastníků tvoří profesionální týmy se špičkovým zázemím, zbytek jsou tzv. Amatéři (někdy opravdoví, někdy domnělí), jedoucí si splnit svůj sen. Nejedou za výsledkem v celkovém pořadí, ale jedou si prožít (a nebo také protrpět) svoji cestu do neznáma. Pro ně původní hodnoty Dakaru pořád nevymizely a mnozí se účastní v sabinovském duchu, i když si na Thierryho snad ani nevzpomenou.

Zájem o Dakar rok od roku roste, jen vloni v době konání soutěže navštívilo oficiální stránky soutěže na 40 milionů lidí, letos tento počet bezpochyby stoupne. V press centru v místě startu by se člověk nehnul a jehla by na zem nepropadla, jen vloni se nás tam akreditovalo na 350 a pořadatelé museli přidělování akreditací začít pořádně “stříhat.” Do Afriky pak míří na 140 píšících žurnalistů a ještě o stovku více “televizáků” připravujících materiál, který jde do celého světa.

Ať už rallye startuje kdekoliv (mimochodem, přidělení místa startu i dojezdu Etapy v Evropě je pro pořadatele také dobrý byznys, na Dakaru i na Tour) a stává se stále více globálním podnikem, pořád cítíte, že se jedná o francouzskou soutěž. Podíl Francouzů ve startovním poli však klesá, nyní je na úrovni 30% - ti ostatní jsou příslušníky další více než čtyřicítky národů. Pořadatelé se každoročně neváhají pochlubit tím, jaká nová (čím exotičtější, tím lépe) země jim v portfoliu přibyla.

Mimochodem, 40% motocyklistů je každoročně na Dakaru zcela nových, také je mezi nimi nejvíc odpadlíků, a není to jen relativní nejvyšší náročností motocyklové kategorie. Nejmenší fluktuace je vždycky mezi truckery, v kamionech vítězí zkušenost a jak možná hádáte, právě v této třídě je nejmenší počet těch, kdo nedokončí. Kromě zkušeností hraje jistě svou roli i relativní odolnost kamionu vůči nástrahám terénu. Kdo by si myslel, že šestinásobný vítěz Dakaru Karel Loprais je mezi truckery nejstarší, velmi by se mýlil. Takový Jošimasa Sugavara, šestinásobný držitel pro změnu dakarského stříbra, příští rok oslaví 66. narozeniny a do důchodu se rozhodně nechystá.

A rok 2007? Nutno počítat s 250 motocyklisty, skoro 190 posádkami v automobilech a s 80 závodními kamiony. Na stovky lze počítat i posádky doprovodných aut, v nich se pohybuje na 800 mechaniků, manažerů, žurnalistů, masérů, terapeutů, kuchařů a kdo ví, koho ještě. Ty všechny musíte každý den dostat na jedno místo, uhlídat v poušti, pokud někdo někde zůstane “viset”, tak ho sesbírat, zkrotit, přinutit je dodržovat všechna pravidla, informovat na briefincích, a také všechny ty blázny nakrmit. A tak se na Dakaru dennodenně sní na 1500 kilo jídla a připravuje ho přes 70 lidí (mimochodem, 70% jídla pochází ze surovin zakoupených v Africe). A všechen ten cirkus se každý den musí složit a zase rozložit tak, aby závodníci přijeli do cíle a alespoň základním způsobem o ně bylo postaráno a aby se 150 milionů televizních diváků v Evropě mělo denně na co dívat.

Jsme moc rádi, že můžeme být stále při tom a že dokážeme být stále vidět vepředu a třeba míchat kartami závodu a být těmi, o kom se mluví. Dakar za to rozhodně stojí.

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2004)

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2005)

(Všechny články v kategorii Euromilhões-Dakar 2006)

(Videa z Telefonica - Dakar 2003)

Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je obchodní dům Hocker.cz