Pozor zvířata! Tato zmínka se objevila v roadbooku pro závodníky i asistenci při dnešní dlouhé etapě. Nakonec, vede přes největší vnitrozemskou zemi světa – Kazachstán. (2 717 300 km²). Protože jsme smíšená slovensko-česká posádka, máme to ještě pestřejší.

Kromě velbloudů potkáváme i ťavy a některé to evidentně baví. Zdá se, že jedna velbloudice se doslova zamilovala do Martina Mikulenčáka, následovala ho dokonce se samozřejmou elegancí až k autu.

Tatra 6x6 si hravě pohrává s několika málo objížďkami terénem po asistenční trati, která má dnes přes 900 kilometrů. Hned po ránu pomáháme opravit posádce doprovodného kamiónu Martina Macíka (KM Racing Team) ošklivý defekt zadní gumy. Dlouhá černá čára na silnici i roztrhaná guma jsou důkazy o pěkné potyčce člověka s technikou a smůlou. Ale Martin Kolomý tenhle zápas s přehledem vyhrál, i když po rovné asfaltové silnici zrovna nejel krokem. Mezi kousky horké gumy, zdemolovaným blatníkem a odhozenými lahvemi u silnice hledáme zajišťovací obruč. Nakonec ji kluci nacházejí a za půl hodinky je guma vyměněna. Tohle se prostě na Dakaru stává a je to úplně normální. Myslím tím jednak defekt a jednak kamarádskou pomoc.

Nebudeme z toho dělat bulvární galerii fotografií z nehody někoho jiného, jako se to stalo v případě našeho nabouraného Hummera a stránek jednoho českého týmu. Mimochodem, byl to právě Martin Kolomý, který pomáhal Hummera tahat z lesa.

Protože naše trasa vede blízko Kaspického moře, neodoláme a ukecáváme Roberta Kašáka k malé zajížďce. Jedeme po neuvěřitelně členité a rozbité polní cestě a když už to chceme obrátit, vynoří se proti nám Žigulík. Tak trochu škodolibě kývá, že čtyři kilometry před námi je moře. Jedeme dál mezi rákosím a soustavou přítoků a ramen, až definitivně končíme u několika domků a vojáka, hlídajícího motorové čluny. K moři už se dostaneme už jen na lodi. A na tu nás nevezme, protože je vojenská a je ve službě. Věnoval nám alespoň úsměv a fotografii. Při návratu potkáváme ryby, o kterých se panu Páralovi ani nesnilo. Štiky, kapry – Radek Šolc ulovil dokonce metr a půl dlouhého sumce. Pokecáme s rybáři na dřevěných lodích s malými přídavnými motory, které jsou plné ryb, a otáčíme kormidlo zpět. Jen pár mušlí na cestě je důkazem, že jedeme vlastně mořem.

I když to zní jako úplný nesmysl, v Kazachstánu je přibližně 48 000 jezer o celkové ploše 45 000 km². 94 % má rozlohu menší než 1 km². Jsou to většinou záplavová a deltová jezera. Jezer z rozlohou nad 100 km² je 21. Kazachstánu také patří severní a severovýchodní část Kaspického moře a severní část Aralského jezera (Severní Aralské jezero). Je zde více než 4 000 rybníků, přehrad a vodních nádrží. Většina jezer je bezodtokých. Úroveň jejich hladiny prudce kolísá podle sezóny i v průběhu let a obrysy i rozměry se periodicky mění. V suchých letech mnohá z nich vysychají nebo se proměňují na slaniska. Jak říkají naši závodníci – soliska.Po tvrdé krustě jedete, jedete a najednou se propadnete do husté nekonečně hluboké slané kaše, ze které to většinou bez pomoci nejde ven.

Dnešní etapa byla dlouhá pro všechny – pro ruskou posádku nabouraného Mitsubishi, které letělo 25 metrů vzduchem a pak na dalších 300 metrech doslova bylo rozloženo na prvočinitele – poslední. Naštěstí jen v tomto závodě, oba přežili.
Mirek Zapletal skončil kvůli problémům s motorem.
Aleš Loprais se úspěšně potýkal s prasklou hadicí a poté s nedostatkem nafty a dojel pátý.
Jirka Janeček – opět za volantem – se výborně posunul v celkové klasifikaci o celých devět míst dopředu na 27. příčku.
Martin Macík jede stále dobře ve špičce kamiónů. V prachu a písku pokračují všichni dál v závodě, který je pro někoho báječný a pro někoho nesmyslný. Možná, že pro všechny ostatní by měly být v místech, kudy projíždí účastníci Silk Way, nápis „Pozor, zvířata!“.

Standa Berkovec