Když jsme s Martinem po nově vzniklé situaci Tedom Teamu přemítali, zda se odvážíme jet závod z Peterburgu do Pekingu sami, bez doprovodu, s nákladem všeho, co by mohlo, ale nemuselo být nezbytné a bez toho, co možná nezbytné bude a to vše s pomalu dožívajícím závodním kamionem veteránem, měli jsme všechny racionální argumenty pro odtroubení akce. Ale stejně jedeme!

Pozitivním důvodem je prostě fakt, že to Martin chce vidět a zažít a Jarda Valtr jakbysmet. Proti tomu nelze nic namítat, je to důvod nadevše. Já už jsem to viděl a nebyl to žádný med. Na druhou stranu pamatuji doby, kdy se takhle jezdilo úplně normálně. Všechny věci na korbě závoďáku (včetně lahvového piva, neb plechovky ještě nebyly), ve dne a po část noci závodit a zbytek noci opravovat. To byly první Dakary a Pekingy.Tak proč ne teď?

Vím, že to jde! Jenom se, jak se říká „trochu těším, trochu bojím“. Sladká nevinnost Jardy Valtra, který neví tak docela do čeho se žene. Má alespoň klidné spaní. Takže takhle máme rozdané karty.

Ivo Kaštan vymyslel termín „maratonský způsob jízdy“.Závodníci si z toho trochu dělají legraci, ale mě to teď nějak nejde z hlavy. Ne, že bysme podstoupili všechnu tu práci s přípravou a všechny ty odpudivé výdaje jenom jako „opatrní dojížďáci“. To ani neumíme, a i když jsou strategické plány různé, většinou vezmou za své při utažení helmy a doklapnutí pásů. Realita je ovšem tak zjevná, že nějaké rudo před očima rozhodně není žádoucí. Z celé špičky kategorie kamionů máme nejslabší motor a půl tuny krámů navíc na korbě. Asi se rychle uklidníme a po pár probdělých nocích se svářečkou možná přijde na přetřes i onen Ivošův maratonský styl. Jediné, co nám určitě nebude chybět, budou zážitky. Jen aby jich nebylo příliš – jsem už ze všech zážitků trochu otlučený.

Na stejných stránkách si také můžete prohlédnout program závodu s kilometráží. 3.700 km rychlostních vložek není na dakarské poměry mnoho, ale pilný analytik zjistí, že většina tratí RZ je nakumulována do sedmi kazašských a středočínských etap. A tam to bude opravdu maso. Terén si v ničem nezadá s tím africkým a některé speciality nemá ani Sahara na menu.

Tak co provedeme?
Rozhodně není dobře divočit už v Rusku na krátkých vložkách (viz moje nedávné řeči o evropských soutěžích a naše opravdu čerstvé zkušenosti z Maďarska a Rumunska). Zatáhnout musíme po příjezdu do stepí a pouští Kazachstánu. Hlavně ale nedělat chyby. Například navigační – ach jo! Prostě zdravá tempařina a nebo, jak říká Bedřich Sklenovský – „zrychlené ČSAD“.

Naše startovní číslo 405 nás předem řadí do naprosté elity. „Dýchat na záda“ budeme Kabirovovi a mladému De Rooyovi, tak ať se třesou.

Ale hlavně: Tovaryšči vyděržat !!

Josef Kalina