Poněkud nečekaně, v pouhých 41 letech, zato na vrcholu jako pravý šampión ohlásil sedminásobný dakarský vítěz Vladimír Čagin konec závodní kariéry, v níž kromě sedmi prvenství na Dakaru několikrát vyhrál i Master rallye a zvítězil v 63 dakarských etapách.

Mimochodem, Karel Loprais k šesti dakarským prvenstvím potřeboval mnohem méně etapových prvenství.

Čagin byl s elitním ruským týmem přes dvacet let. Sám se zúčastnil už prvního Dakaru, který Rusové jeli v roce 1990. Jako mechanik startoval i v roce 1991 a na Rallye Paříž-Peking v roce 1992. Čaginův první Dakar za volantem nastal v roce 1996 – mimochodem týmový boss Semjon Jakubov, který už tehdy rozpoznal Čaginův talent, mu dělal navigátora a byl u pěti ze sedmi Čaginových dakarských triumfů. První účast dopadla pátým místem a poměrně citelnou ztrátou, Rusové tehdy byli rychlí, ale měli předaleko k dnešní spolehlivosti a vybroušenosti každého detailu.

V roce 1997 Kamaz na Dakaru nestartoval, ale na domácí Master rallye už vládl neomezeně. Dakar 1998 znamenal pro Čagina zklamání, experiment s 22litrovým motorem JAMZ V12 se nepodařil Čagin byl ze hry rychle venku stejně jako ostatní stroje s alternativními jednotkami. V roce 1999 se Čagin ocitnul znovu jen na sedačce spolujezdce, opět vedle Jakubova v úloze navigátora. Moskovskich však svůj hromový útok do vítězného konce nedotáhl, v závěru přetahované o prvenství ho přechytračil Karel Loprais.

Čaginova vítězná série se datuje od Dakaru 2000. Měl tehdy štěstí, ale Karel Loprais dotahoval marně. V roce 2001 Rusové zcela pohořeli – Čagin vypadl pro technickou závadu, Kabirov si zle pochroumal záda při havárii a Loprais triumfoval. Od roku 2002 už to vypadá jeko Čaginova spanilá jízda, vyhrál Dakary 2002, 2003, 2004, 2006, 2010 a 2011. Dvakrát zvítězil Kabirov a pouze v jednom případě, v roce 2007, se radoval někdo třetí, konkrétně Hans Stacey.

Ovšem nebyla to jen vítězství, která lemovala Čaginovu kariéru, jako černé tečky v ní svítí i dvě mementa. V Dakaru 2007, probíhal od úvodu tvrdý boj trojice Stacey, de Rooy, Čagin. V etapě Varzazát – Tantan ruská posádka v rychlosti přes 100 km/h narazila do kamenného mužíka vysokého skoro 3 metry. V šílené havárii div že celá posádka nepřišla o život. Týmoví kolegové museli kamionem roztahovat ochranný rám kamionu, aby dokázali Čagina vytáhnout ven. Ve zcela zdemolovaném kamionu všichni přežili jen zázrakem a týmový šéf Jakubov raději uzavřel navigátorskou kariéru.

O rok později to už bylo vážnější. Při rallye Transorientale po vzájemné kolizi Čagin v plném tempu usmrtil francouzského motocyklistu. Jen tři chlapi v kabině vědí, jak to tehdy bylo, motocykl byl dotažen do bivaku v téměř placatém stavu. Rusové si za cynický postoj vysloužili spoustu kritiky, po incidentu ještě Čagin dojel etapu na druhém místě a druhý den zvítězil mezi všemi auty. Až poté celý tým uraženě odešel z boje, když mu jaksi nedošlo, že sportovní chování vypadá úplně jinak a náznaky soupeřů si nebraly servítky.

Čagin vynikal jízdou na hraně rizika nebo až za ní. Jenže právě tahle taktika mu vycházela. I přes obrovské kvality jej týmový kolega Kabirov dokázal porazit na Dakaru jen jednou. Na úspěších má velký podíl i týmové zázemí Rusů. Kdykoli Čagin v posledních letech drtivě zatáhl, vzdaloval se konkurentům na míle. Při Silk Way Rally si vybudoval až 45minutový náskok, ale kousek před cílem etapy utrhl kolo i s kusem nápravy. Za tři hodiny díky péči ostatních vozů týmu už modrý stroj pokračoval dále. V posledních letech mu jízda na hraně rizika vycházela.

Těžko říci, kam povedou další kroky "Cara", jak bývá Čagin přezdíván. V průběh posledního Dakaru se hovořilo o tom, že právě Čagin bude novým technickým ředitelem týmu. V rodné zemi má však kultovní postavení legendy – na Rusy dobře působí jeho typicky ruská nátura Ilji Muromce, imponuje jim mnohem víc než skromnější a inteligentnější Kabirov. V řadách ruského týmu tedy nadchází čas na omlazení kádru, a také jde o výzvu pro české a holandské posádky.

Jiří Vintr