Tak vstáváme až v sedm. Těch pár hodin spánku určitě dost pomohlo. Všichni jsme po cestě napříč Evropou byli dost utahaní a při lehkém pohupování trajektu se pěkně spalo. Docela mě udivuje, že opuštění trajektu není nijak komplikované.

Doprovodné kamiony se prakticky hned vydávají na cestu k cíli etapy, u kterého je situován i dnešní bivak. Závodníci se řadí blízko přístaviště a čekají na desátou hodinu dopolední a pak postupně vystartují do spojovací etapy, poté o dvě hodiny později do ostré rychlostní zkoušky. Já a Honzou nastupujeme do připraveného minibusu. Společně s několika kolegy novináři by nás měl dopravit k cíli. Kluci z "Baile" se připravují také na svoji dnešní šichtu. Je to jejich premiéra za volantem sběrného kamionu a tak jsou snad více nervózní než samotní závodníci. Naše cesty se nyní rozdělují a setkáme se společně večer v bivaku.

Okolo je jiný svět. Musím jen připomenout, že Maroko není Afrika černá, ale arabská. Cestou ven projíždíme předměstími. Hlavní cesty jsou vyasfaltované a ty méně důležité nebo spojovací mezi domy jsou jen udusaná hlína. Všude je vidět spousta lidí, ale nezdá se, že by dělali něco jiného, než posedávali. Další, co nelze přehlédnout, jsou tisíce igelitových pytlíků. Ty jsou rozesety všude okolo, kam je zrovna vítr zafoukal. A mezi několikapatrovými domy se pasou kozy. Je to jasné, jsme v Africe.

Zanedlouho necháváme Nador za sebou a s mizící civilizací ubývá nepořádku okolo cesty. Jedeme podél hor a skrz občasná menší města. Všechna jsou si velmi podobná. Kolem školy nebo jakéhosi náměstí podél hlavní cesty se najednou vykytuje množství lidí.

Poslední takové město je Dabdou. Leží na úpatí 1600 m velkého pohoří zhruba 100 km od Nadoru. Zde se náš řidič trochu domlouvá s policisty, protože nás nechtějí pustit dále. Náš minibus totiž zatím není polepen samolepkami a tak není na první pohled zřejmé, že patříme k závodu. Zastávka uprostřed města nám dovoluje si lépe prohlédnout lidi, kteří se přišli podívat na průjezd závodních speciálů.

…pokračování později…

PS:
Omlouvám se za přerušení, ale je 29.12 21:40 a my musíme odevzdat materiály k odeslání přes satelit. Zítra pošleme více fotografií a pokračování vyprávění.

PS1:
Jen rychle. Tomáš s Vojtou dojeli první etapu na třetím místě 15 minut za Miklosem Kovacsem z Maďarska a 7 minut za Elisabete Jacinto. Etapa byla velmi rychlá. Zasahoval omezovač rychlosti a byla velmi náročná na navigaci. Více také zítra :-)

Vojta Morávek ml., LRT