Ve dnech 28.-29.5. proběhlo ve vojenském prostoru Záhorie na slovenské Sahaře testování za účasti kompletního Loprais Tatra Teamu, který by se měl zúčastnit Rallye Dakar 2009. Počasí nám tentokrát opravdu přálo a tak jsme v průběhu dvou sluncem zalitých dnů mohli vyzkoušet hned několik zlepšení.

Nedávno skončená středoevropská rallye, které se kromě Kamazu a de Rooye zúčastnila v podstatě celá kamionová špička, nám nabídla zajímavé srovnání výkonnosti jednotlivých týmů. S ohledem na to, jak si Tatra se startovním číslem 401 vedla, je opravdu škoda, že se v roce 2008 Rallye Dakar v Africe nejela. Minulost však nechme spát, důležité je to co nás čeká. Po úspěšné účasti na prvním evropském Dakaru připravujeme pro letošní rok start ještě na jednom až dvou evropských podnicích. Sezóna by měla vrcholit v lednu 2009, kdy se zúčastníme 31.ročníku Rallye Dakar, který se pojede v Argentině a Chille. První informace od organizátorů jen potvrzují to, co se dalo čekat a to sice, že si tento podnik s tradičním africkým Dakarem v ničem nezadá, ať již co se délky a náročnosti etap týče, nebo třeba předpokládané velké účasti. Dakar pod taktovkou A.S.O. je prostě magnet a podle všeho velmi silný magnet, když dokáže přitáhnout tolik lidí až do Jižní Ameriky.

Testování jsme tentokrát spojili s partnerskou akcí, kterou pracovně nazýváme "Den v dakarském bivaku". Spolu se zaměstnanci firmy TRUMF International s.r.o. jsme strávili na testovacím polygonu den doslova nabitý adrenalinem. Jezdilo se hned v několika nákladních autech. Za volant legendární Pumy usedl Karel Loprais a každý tak dostal možnost usednout po boku šestinásobného dakarského vítěze. V permanenci byl i prostorný Hasičák a samozřejmě i ostrý závodní vůz v kamufláži, v jaké se vrátil ze středoevropské rallye. Kromě toho závodní posádka pod bedlivým dozorem odborníka na stále více populární quady Lea Lopraise vytýčila náročný okruh plný písku, přičemž nechyběl ani sjezd duny.

Pod dohledem experta světové třídy se házelo i sekerami a vrhacími noži. Ti, kteří již nechtěli ani střílet na elektronický terč, se schovali před pálícím sluncem do stanu, kde se grilovalo a hodovalo. Nechyběl samozřejmě ani valašský penicilin dávkovaný v tekuté formě. Majitel společnosti TRUMF International pan Váhala shrnul dojem z celé akce slovy: "Jedinečné, impozantní, fantastické. Příští rok to budeme muset zopakovat."

Kromě milé akce pro partnera jsme však přijeli do Senice především testovat. Čas letí a vývoj závodního vozu neustává. Tím, jak Tatra s každým vylepšením zrychluje, se objevují nové konstrukční výzvy. To co včera stačilo, je dnes již málo. Meziročně jsme na některých úsecích dokázali zrychlit opravdu výrazně (nespí však ani konkurence).

Komponenty, které byly dříve v toleranci nebo na hraně se rázem posouvají do oblasti, kdy vyžadují pozornost nebo nějaké řešení. Velká spokojenost panuje se systémem tlumení a pérování, i když i na podvozku máme pořád ještě co zlepšovat. Právě účast na středoevropské rallye nás utvrdila v tom, že jdeme správným směrem. V sebelepších testech totiž nelze nasimulovat závodní tempo a bezprostřední konfrontaci s konkurencí. S postupem času se jsme se posunuli z módu, kdy jsme se učili, jak se nové auto chová a co si vlastně nechá líbit do stavu, kdy spíše jemně dolaďujeme. Více či méně viditelné změny se na autě odehrávají průběžně. Zatím nám přeje štěstí i v tom, že jsme se nevydali nějakou nákladnou slepou cestou, kterou bychom museli opustit a vrátit se zpět, což není v případě vývoje jev neobvyklý.

Naklepávačka v podobě středoevropské rallye vedla i k drobné ale důležité změně v kabině, kterou ocenil nejen Láďa Lála, ale i ti, co dostali možnost usednout do sedačky navigátora. Kvalitní sedačku C.I.E.B. jsme trochu položili, což znamenalo najít dostatek prostoru pro nové opory noh. Komfort prostřední sedačky mechanika Milana Holáně je teď velmi podobný s místem navigátora. Zlepšili jsme i ofukování předního skla, která nám přivodilo několik nezapomenutelných situací během horských etap v rumunských etapách (zatím tajemství posádky). V přípravě jsou i další progresivní vylepšení, ale o tom snad zase příště.

Celkový dojem z testování shrnují asi nejlépe slova posádky. Aleš Loprais byl s výsledkem testování spokojený: "Auto reaguje doslova na každý povel, je to jako jezdit s pouštní motokárou. Možnost projíždět některé úseky opakovaně a navíc to mít i zachyceno pro další analýzu je k nezaplacení, protože si tak mohu dovolit vyzkoušet různé přejezdy nerovností. Postupně zrychlujeme, ale na chování vozu to není skoro znát."

Hlavní mechanik Milan Holáň odjížděl ze Senice se seznamem věcí, na které se chce v dílně zaměřit: "Ještě máme rezervy, prostor ke zlepšení je omezen pouze naší fantazií. Měkký písečný povrch nám svědčí, brzy se sem budeme muset vrátit. Rád bych se podíval na elektriku, budeme muset zapracovat i na zesílení nástavby."

Láďa Lála si v prostoru, který zná posádka již nazpaměť, s navigací hlavu nelámal. "Pokud bychom zabloudili tady (proč to množné číslo Láďo...), tak to by bylo vážně špatné. Nevím co kluci s tím autem provádějí, ale už zase jezdíme rychleji a přitom je to celkem pohodlné. Nejhorší je asi jet pomalu, protože to i navzdory kvalitnímu vzduchovému pérování docela drncá. Jakmile se ale Aleš rozletí, tak už je to mnohem lepší. Za chvíli budu chtít po Milánkovi Holáňovi indikátor letu, protože trávíme ve vzduchu více a více času."

Loprais Tatra Team