Posádka modrostříbrné Tatry se hlásí z bivaku u města Sinawin. Tento bivak je poslední v Libyi, zítra se již přesouváme zpět do Tunisu. Včerejší dunová etapa do Idri silně prověřila schopnosti všech účastníků Rally Tunesia a startovní pole již dost prořídlo.

Původní záměr pořadatelů udělat maratonskou etapu bez možnosti servisu v bivaku vzal za své v okamžiku, kdy se pozdě v noci asi 15 km od CP2 převrátil „camión ballé“, tzv. zametací, resp. sběrný kamión, který jede za celým startovním polem a na korbu sbírá odpadlé posádky. Protože pořadatel má k dispozici pouze jeden tento kamion a dle regulí nesmí bez něj být odstartována etapa, rozhodlo vedení soutěže, že všechny posádky sice absolvují původně plánovaných 635 km, ale nebude jim měřen čas. Tudíž i po dnešním dnu je naše posádka v čele kategorie kamionů.

Ráno jsme si tedy vyzvedli Tatru z „parc fermé“ a vydali se na cestu do Sinawinu po trati rychlostní zkoušky. Asi po deseti minutách před námi přistává helikoptéra a z ní vystoupil Cyril Neveu a zastavuje nás. Žádá nás o pomoc při vyproštění převráceného „balé“. Už před námi tam poslal Elizabeth Jacinto s MANem. Neváháme ani vteřinu a vydáváme se proti směru včerejší etapy dunami asi dvacet kilometrů. Za hranou duny je na boku převrácený Mercedes 6x6, u něj stojí pořadatelský MAN a Elizabeth. Na duně je Cyrilova helikoptéra a Cyril s lopatou organizuje záchrannou akci. Vytahujeme s korby lana a lopaty. První pokusy otočit kamion směrem dolů s duny se nezdařil a tak se po společné poradě rozhoduje, že všechny tři kamiony sjedou dolů pod dunu a převrátí „ballé“ napřed přes střechu na bok a zpět na kola. Všichni společně odkopáváme písek pod „ballé“, aby při převracení nekladlo takový odpor. Pak všechny tři kamiony zaberou (samozřejmě vše řídí Cyril), hrabou se do písku, „ballé“ se pomalounku převrací na střechu, pak už rychleji přes bok zpátky na kola, ještě se zhoupne na perech tak, že to vypadá, že se převrátí znovu, ale ustojí to a zůstává na kolech. Cyril děkuje za pomoc a posílá nás pryč. Balíme věci a vracíme se zpět tak, abychom se napojili na dnešní trať. Ještě naposledy si vychutnáváme pohledy na obrovské duny, kterými jsme včera projížděli.

Trať do Sinawahu měla již jiný charakter, než předchozí pískové etapy v dunách. Místy se sice malé dunové pole objevilo, ale většinou jsme jeli po kamenitých pistách, poušť tady byla pokryta jemnými kameny které měly skoro černou barvu. Nejvíce fascinující byl obrovský prostor pouště, jeli jsme místy, kde byly obrovské pláně a… nic. Nic, ani kousek zeleně, jen poušť a poušť. V některých místech trať opět vedla přes soliska a tudy jsme projížděli se zatajeným dechem, vzpomínka na utopených deset tun železa utopených v bahně se nám stále honila v hlavě. Závěr etapy nás přivedl na velmi rychlou prašnou pistu, posledních 120 km do Sinawahu již vedlo po kvalitní asfaltce.

Zítra nás čeká přesun do Tunisu 162 km dlouhou spojovací etapou do Dehibatu s přechodem libyjsko-tuniské hranice. Proto motorkáři startují již ve čtyři ráno, my jdeme na start v 5:21. Z Dehibatu do El Bormy pak následuje rychlostní zkouška o délce 314 km a poté spojovací etapa 10 km do bivaku u El Borma.

LRT.CZ