Dnešní den začal již brzo ráno okolo sedmé hodiny, přejezdem do prostoru Gromovo, který je vzdálený asi 60km od centra závodu v Igoře. Zdejší organizátoři natáhli okruh o délce 86km po lesních cestách, kde se dalo jet 150 km/h, ale i přes lesní technické pasáže, kde bylo třeba dávat velký pozor. Tak jako tak, rychlostní průměr jen těsně pod 100km/h vypovídá něco o charakteru trati! :-)

To asi i dává fanouškům tušit, že trať není příliš stavěna na naše krátké dieselové Pajero, ale co můžeme dělat, když se nám L200 EVO plaví někde v kontejneru ze Saudské Arábie zpět domů… Snažíme se s tím prát statečně, což jsme potvrdili již včera 3. místem v prologu. Dnes se jely tři „rychlostky“, tedy třikrát jsme absolvovali zmíněný okruh. Dopolední kolo bylo ještě příjemně promrzlé, ale vykukující sluníčko dalo tušit, že s přibývajícím časem a průjezdy se trať bude velmi rychle měnit. Tam kde byl ještě dopoledne tvrdý sníh a led, odpoledne již vykukoval asfalt či štěrk. V lepším případě to byl jen rozmoklý sníh. Ale i to patří k závodění a podmínky jsou pro všechny stejné. Jízda na hřebech ve vysoké rychlosti je fantastickým zážitkem a protože se učíme rychle, doufáme, že se nám podařilo udržel třetí pozici.

Boris Gadasin měl smůlu a ve třetí SS měl technické problémy se svým Nissanem Navara. Do té doby suverénně vedl před svým stájovým kolegou z týmu Nart Time Ruslanem Misikovem. Ten jede také s vozem Nissan Navara, ale poslední specifikace belgického týmu OverDrive.
Boris před námi sice vypadl, ale z druhé strany se před nás natlačil Leonid Novitskyj - loňský mistr Ruska, který jede s vozem Mitsubishi L200 4.0 V6. Prakticky s totožnou technikou jaká je ukryta pod kabátem našeho L200 EVO.
Další Rus Alexej Berkut šel hned v první dnešní RZ přes střechu (tak jako v mnoha dalších závodech!:-) ), ale zdržel se jen minimálně, neboť dopadl zpět na kola. Bylo tedy třeba jen odstranit prasklé přední okno a pokračovat dál.
No ani my jsme od toho neměli v poslední dnešní SS4 daleko, neboť jsme jednu zatáčku asi 10 km před cílem vykroužili trochu ze široka a patník ukrytý pod sněhem v krajnici nás okamžitě katapultoval směr škarpa a křoví, kam jsme se v tu chvíli v plné rychlosti bokem řítili. Vůz naštěstí spadl zpět na všechny čtyři a z příkopu se nám pomocí uzavření „mezinápravy“ podařilo vyjet.

Míla Janáček