Světový pohár dálkových maratonů pokračoval jednak dvěma závody typu Baja v Itálii a Portugalsku, a poté se přesunul na sever Afriky do Maroka. Evropských podniků se zúčastnila i malá skupina našich motocyklistů včetně Vierky Kaštanové, o jejíž účasti se dozvíte z následujících řádků. Báječná Baja Ač španělské slovo, závody typu Baja se do Evropy dostaly ze Spojených států, určitě jste slyšeli o Baja California či Baja Mexico. Španělé také jako první uspořádali na starém kontinentu několikasetkilometrový závod pro motocykly a automobily, záhy se připojili Portugalci a po nich Italové. Ruku v ruce s popularitou dálkových maratonů, zejména Dakarem, se závody „Baja“ staly tradičním doplňkem Světového poháru v „Cross country Rallies“. Nejsou zdaleka tak náročné a dlouhé, zato vítanou možností pro jezdce, aby nevypadli z tempa a pro diváky možností jak vidět v akci světovou špičku této disciplíny. V minulých letech vyrazili do Portugalska, Španělska a Itálie například bratři Liškové, Libor Mejznar, Josef Kakrda, manželé Burdovi nebo motorkáři Milan a Josef Holubovi, Richard Tománek, Jirka Přibyl, Pavel Diviš, David Pabiška, Viera Kaštanová, čtyřkolkář Josef Macháček a moje maličkost. Právě Pabiška, Diviš a Vierka hájili naše barvy při letošní Baja Italia. Třídenní závod v podhůří italských Dolomit, necelých osm set kilometrů od našich hranic, se mohl pochlubit jak dobrým obsazením, tak i organizací. Namísto Pordenone se startovalo z městečka Sacile a osm set kilometrů pro osobní a nákladní auta a pět set kilometrů pro motocykly a quady bylo vytyčeno ve vojenském prostoru Viavaro. Trať tvořily relativně rychlé prašné cesty, protínající široká kamenitá řečiště s brody a písečnými pasážemi. Připomínáme jen že v kategorii aut vyhrál Schlesser před Fontenayem a Shinozukou. Motocyklům vévodili Graziani, Ceci a Dal Bello. A jak skončili naši? David Pabiška (20.), Pavel Diviš (43.), Vierka Kaštanová (58). Všichni si odvezli poháry za skvělá umístění ve svých třídách — a body do hodnocení European Bajas Cupu. Nejvíc vydřený stříbrný pohár v dámské kategorii si odnášela Vierka. Po hrůzostrašném pádu v prologu absolvovala celý závod „na práškách“, plná modřin, a jak se později ukázalo i s třemi naštípnutými obratli. V Portugalsku zvítězil Sousa Po Itálii pokračoval Světový pohár v Tunisu, kde kraloval Stephane Peterhansel, který nahradil v týmu Ralliart Mitsubishi Juttu Kleinschmidtovou a patřil také mezi největší favority Baja Vodafone 1000 v Portugalsku. Na paty mu měl šlapat neméně legendární ex-motorkář Edy Orioli s Nissanem. Škoda, že nepřijela sympatická Andrea Mayerová, která po deseti letech na motocyklu, usedla za volant a v Itálii i Tunisu dokázala, že Juttě vyrůstá zdatná soupeřka. Portugalská Baja je velmi náročná a nebezpečná. Úzká trať, zhusta lemovaná ploty s ostnatým drátem, se klikatí mezi korkovými duby a olivovníky. Na posádky čekalo 800 km speciálů, na motocyklisty a jezdce na čtyřkolkách pak 600 km, k tomu další stovky kilometrů spojovaček. V oblasti jižního Portugalska a města Evora, centra soutěže, pár dní pršelo, a tak zejména v sobotní části čekaly na soutěžící brody a bahnité úseky. Díky kvartetu David Pabiška, Pavel Diviš, Milan Holub a Vierka Kaštanová se Česká republika stala nejpočetněji zastoupenou zemí. Většinu startovního pole tvořili domácí jezdci, tu a tam nějaký Ital, Slovinec či Francouz. Zkrátka Portugalsko je z ruky a trať hodně atypická. David Pabiška se už v prologu stal miláčkem publika, protože před cílem předvedl padesátimetrový skok, zatímco nejlepší místní matadoři si troufli tak na třicet. Z našich nakonec cíl neviděla pouze Vierka Kaštanová, která v druhé polovině sobotní etapy za „pomoci“ diváků utopila v blátě svoji Hondu XR 400. Když však přihlížející zjistili, že jde o ženu a dokonce blonďatou, vynesli ji na břeh a pomohli s oživením stroje, ale písek s vodou udělaly své. O drama se navíc postaral jeden z továrních „micanů“, když ji vyhnal z trati dost brutálním způsobem. To, že motocykl leží v trati a jezdce nevidno, nezajímalo žádnou z deseti posádek. Tohle by se na Dakaru stát nemohlo. Na kategorii automobilů byla ovšem velmi pěkná podívaná, ve startovním poli jste našli Schlesserovu buggy, tovární Mitsubishi, Nissany i Toyoty, ale i pár kuriozit, jako třeba krásný Renault Scenic 4x4, nebo stařičkou Pandu, do které se nevešel ani navigátor. V domácím prostředí zvítězil Carlos Sousa s Mitsubishi L200, jenž si tak připsal třetí úspěch v posledních čtyřech ročnících této soutěže. S půlhodinovou ztrátou dorazil do cíle Miguel Barbarosa se stejným vozem. Z boje o třetí příčku vyšel nakonec lépe Rus Khrol před svým krajanem Rakityanskym, oba na vozech Mitsubishi Pajero. Největší favorit Peterhansel ztratil kolo a musel vzdát. Nejvíc mne ovšem zaujal pohár Suzuki Jimny. Třiadvacet identických a precizně připravených vozů udivovalo svou rychlostí a spolehlivostí. Kéž bychom se něčeho podobného dočkali i u nás. Mimochodem v Itálii se jede neméně kvalitní značkový pohár Mitsubishi Pajero Pinin. Naši David Pabiška na KTM 520 dojel dvacátý třetí, Pavel Diviš na TM 250 byl čtyřicátý šestý a Milan Holub s Hondou XR 650 skončil padesátý první. Mimochodem na www.dakar.cz najdete stovky obrázků z Itálie i Portugalska. Zdroj: Off Road

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003) (Videa z Telefonica - Dakar 2003) Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je internetový obchodní dům Hocker

Zippo zapalovače klasika on-line

< Předchozí		Další >