Zdravím Vás ze střechy naší tatry, kde se v závěru prvního afrického dne ukládáme k zaslouženému odpočinku. Poslední zprávy od nás jste měli ještě z lodi. Tam jsme také společně s kolegy z Kamaz teamu a Italy z jiné posádky oslavili poprvé příchod nového roku. Podruhé jsme jej slavili těsně po výjezdu z lodi v africkém Tangeru. Po vylodění na nás čekalo ještě poměrně nepříjemných 250 km do Rabatu.

Nepříjemných proto, že jsme jeli v noci, po afrických komunikacích a jeli jsme společně s celou dávkou závodníků z naší lodi, takže to místy vypadalo jako v regulérní etapě. Po dojezdu do bivaku jsme našli Petra Vodáka, který jel o loď dříve a pomalu se ukládal ke spánku. On spal v kabině své tatry, my s Tomem a Andrém jsme odjeli do města naposled využít pohodlí hotelu. Hned v taxíku a pak na recepci jsme si naplno uvědomili, že jsme opět v Africe. Nerespektování pravidel silničního provozu je zde pravidlo č.1. Na to si musíme dávat velký pozor i ve spojovacích etapách. V hotelu jsme zase museli polomrtví únavou čekat, až recepční přeluští naše jména a pak vyplňovat jakousi nesmyslnou kartu... No nicméně asi v 5 ráno jsme zalehli, abychom těsně po desáté vstávali a připravili se na start do první speciálky. V bivaku jsme si opět měli čas prohlédnout naše největší konkurenty. Bylo vidět, že někteří to myslí letos skutečně vážně. Zatímco Hans Becks s Ginafem měnil ještě v přístavu ve Španělsku pneumatiky s hrubým vzorkem za obroušené - pískové, Jan De Rooy v Rabatu vyměnil na svém DAFu výfuk za velikou rouru. Samotná etapa by se dala označit za zahřívací - nebyla moc dlouhá, ale vystřídaly se na ní všechny povrchy. Začalo to "polňačkou" v pro nás nepříjemné vegetaci. Pak následovala velmi rychlá část - kus po asfaltu a kus opět po hlinité cestě. Tam někde jsme předjeli Sugawaru, který sice startoval dříve před námi, ale jak jsme po dojezdu do cíle zjistili, někde asi potkal strom, protože měl ulomený levý přední blatník. Konec etapy byl ve znamení písků - přesně takových, na jakých jsme trénovali na Slovensku. Tom byl po etapě spokojený. Pochvaloval si auto - přestože je letos oproti našemu "hasičáku" z loňska motor posunutý dopředu, všichni jsme se shodli, že je auto dobře utlumené a na jízdu komfortnější. Je také lehčí, což je poznat na akceleraci i brzdách. Zkrátka začátek byl dobrý. Bylo a je nám jasné, že na Čagina a De Rooye prostě nemáme, jak jsme se dozvěděli od Voloďových mechaniků na lodi, má asi tak o dvěstě koní víc než my... O De Rooyově formuli ani nemá cenu mluvit. Výsledné časy tomu odpovídají. Po speciálce jsme absolvovali - až na ta zmíněná specifika afrického provozu, spojovačku do Er Rachidie. S autem nebylo nic, takže jsme pouze dělali údržbu. I tak nám to zabralo skoro dvě hodiny a já jsem Vám už nestihl odeslat zprávu. Fotky naštěstí odešly. Po noci strávené na střeše nástavby - pravda, k ránu byla trošku "kosa" - jsme se vydali do první opravdové africké etapy. Nazval bych ji načínací. Byla stavěná akorát na to, "načít" techniku. Stejnou, nebo spíš podobnou etapu jsme jeli i loni, některé úseky jsme si i pamatovali. Především doslova hnusné kamení zkraje, kterým jsme se prokousávali prvních asi 100 km. Budu jmenovat jen důležité body: na dvacátém kilometru stálo první nepojízdné auto, na 43. km právě dohoříval vrak buginy (prý Schlesserovy, ale nevím to jistě), na 81 km stál Jan De Rooy a opravoval. Po kamení přišel na řadu písek - právě v tom se letošní etapa z Er Rachidie do Quarzazate od té loňské lišila. Písku bylo hodně a byl na trati několikrát. Ale myslím, že jsme se s prvními dunami poprali slušně. Ke slovu přišla uzávěrka zadního i předního diferenciálu a podhušťování a s tímto vybavením tatra zvládne neskutečné věci. Tušili jsme, že skončíme kolem druhého místa, protože De Rooy opravoval déle a už nás nedojel a Čagin naopak jel "jako rus". Podle stop místy i létal vzduchem. Jeho výsledný čas tomu odpovídal, ale nám to připadá jako zbytečný risk. Nás potkala nepříjemnost hned na začátku, kdy klukům vysadil intercom (vnitřní komunikační zařízení zapojené do přilby, kterým se dorozumívá pilot a navigátor), takže na sebe celou cestu museli hulákat. Další drobnost byl mírný únik vzduchu na zadním kole, ale během cesty jsme to stačili bez problémů dohušťovat a v bivaku stačilo pouze dotáhnout šroub dohušťování. Jinak jsme pouze opět zkontrolovali auto (z poruchy intercomu se vyklubala vybitá baterka) a šli na večeři. Dnes byl na jídelníčku steak s bramborovou kaší, salát, sýr a jako moučník karamelový puding. Po večeři šli kluci spát, protože zítra nás čeká pořádná "štreka". Já tu ještě v novinářském stanu, který už mi balí nad hlavou a cpou do vedle stojícího letadla, píšu rychle tuhle zprávu. Už musím končit, všechny Vás zdravím, speciální pozdrav pro Anničku, Toma Fajmana a Rosťu. Z půlnočního Qarzazate se jménem posádek soutěžní i doprovodné tatry loučí a jak jen to bude možné, opět se ozve Jaromír Martinec P.S.: Omlouvám se za případné pravopisné chyby, ale už nemám čas to přečíst, navíc mi praskl monitor a píšu to asi na třícentimetrovém proužku. Vstupte do fotogalerie

(Všechny články v kategorii Telefonica-Dakar 2003) (Videa z Telefonica - Dakar 2003) Hlavním partnerem portálu Dakar.cz je internetový obchodní dům Hocker

< Předchozí		Další >