Pohled na netradiční trasy legendárního Dakaru tentokrát ukončíme dvěma ročníky, které našly cíl v Egyptě tedy přesně na opačném konci Afriky, než je senegalská metropole. Egypt se stal dějištěm Dakaru a zároveň i cílovou zemí celkem dvakrát, v letech 2000 a 2003.

V prvním případě mělo jít o velkolepou oslavu Dakaru jako nejsledovanějšího dálkového maratónu světa. Byla to totiž první velká sportovní událost světového významu v magickém roce 2000. Start v Dakaru a překročení celé Afriky až k egyptským pyramidám slibovalo grandiózní podívanou. Ve druhém případě šlo o překvapení a jakési zpestření trochu fádního dakarského schématu, jelo se totiž z Marseille do egyptského letoviska Šarm aš Šajch.

2000 – napříč Afrikou

Dakar 2000 měl být velkolepou ukázkou maratónu nastupujícího milénia. Měl privilegium být první sportovní událostí globálního významu magického roku 2000.
Plán pořadatelů neměl chybu: přejímky v Le Havre, start v Dakaru, etapy sahelskou oblastí a po pěti etapách přechod do pouště, překročení legendárních úseků pouště Tenéré v Nigeru, kam se soutěž měla vrátit poprvé od roku 1992 (v roce 1997 byla klíčová etapa v Tenéré zrušena). Na to vše měly navázat spektakulární pouštní úseky v Libyi a Egyptě s tzv. katedrálními dunami. Cíl přímo u egyptských pyramid sliboval také velkolepou podívanou.

Proč Egypt?
Země nabízela opravdu vynikající podmínky pro závodění dakarského typu. Slunečné počasí, nekonečné dunové úseky, to vše vždy zůstávalo Dakaru upřeno, senegalská metropole přece jen leží daleko. Ale Rallye faraónů se v 80. letech stala legendou. Podobně skvělé úseky měla nabídnout i Libye. Podstatné bylo, všechny tyto klíčové africké oblasti účelně propojit.

Realita zůstala plánům vzdálená a bohužel odpovídala současnému statusu Afriky v mašinérii zvané rallye Dakar. Po odjetí čtyř etap zasáhla francouzská vláda. Francouzská tajná služba reportovala pořadatelům aktivity teroristických složek v Nigeru a rozsáhlé přípravy na přepadení celého konvoje rallye. Už dva roky předtím k přepadením došlo a s jídlem roste chuť… Pořadatelé neváhali a zrušili celou střední, ze všech nejzajímavější, část soutěže. Rallye Dakar zůstala uvězněna o několik dní na letišti v nigerském hlavním městě Niamey.

Během tak krátké doby se ale pořadatelům podařil husarský kousek, za nímž stál organizačně Jean-Claude Killy, bývalý skvělý lyžař a autor známé lyžařské oblasti ve střediscích Tignes a Val d’Isere. Několik obřích letounů AN 124 obstaralo letecký most z Nigeru do Libye, kde rallye volně pokračovala dál po původní trase. Dakar dostal obrovskou ránu, ale zároveň ukázal svou sílu a nezlomnost. Zbylé etapy nabídly extrémní boje v plném nasazení, ale Tenéré chyběla všem, tatrovákům možná nejvíc

Dakar 2000 byl tedy jediným ze čtyř ročníků pro legendární Pumu Karla Lopraise, který nevyhrála. Karlova taktika zaútočit v Tenéré a na rychlých úsecích v Egyptě si hlídat náskok vzala za své, rychlostně měly Kamazy přece jen navrch. Karel sice stáhl ztrátu na minimum při technickém okruhu kolem Dachly, ale nestačilo to, v cíli mu na Čagina, jenž tu dosáhl prvního ze svých velkých vítězství, chybělo něco přes 16 minut. Smůlu si vybral i Tomáš Tomeček, jenž celou soutěž odjel na druhém místě, ale nakonec mu vytoužený bronz uzmul Kabirov o pouhých 5 sekund. Další Tatra, řízená Bedřichem Sklenovským, dojela šestá.

Další ročníky Dakaru nabídly kvalitní etapy i na tradiční ploše Maroka a Mauretánie. Méně někdy může být i více a ročník 2000 byl toho důkazem.

2003 – z Marseille až na Sinaj

Bylo to velké překvapení, když Hubert Auriol oznámil, že Dakar 2003 se vlastně Dakaru ani nedotkne a zůstane mu jen název. Na počtu účastníků se to však nepodepsalo, Dakar v té době neměl v motoristickém světě alternativu. Skalní účastníci měli ještě v paměti pokažený ročník 2002, neskutečně nudné přesuny v Evropě ze severofrancouzského Arrasu až do Granady a také špatné počasí v Mauretánii. Pořadatelé také získali tříletý kontakt s novým titulárním sponzorem sponzorem soutěže, jímž byla španělská Telefonica, chtěli se předvést něčím zcela jiným. I kvůli sponzorům tedy zorganizovali jednu speciálku na pláži v Castelonu.

Start obstaral jihofrancouzský přístav Marseille, cíl zase egyptské středisko Šarm aš Šajch na březích Rudého moře. Název soutěže byl ale jednoznačný: Dakar 2003.

Ročník 2003 nabídl nádherné trasy. Když si dnes prohlížíte oficiální Dakar Book z posledních pěti let, jsou fotografie z roku 2003 zaručeně ty nejhezčí. Tunisko, Libye i Egypt přinesly překrásné dunové úseky s dunami vysokými i sto metrů, do toho slunce (tak málo vídané o rok dříve), hory, spektákl. Přesto mu chybělo charisma tradičního dojezdu u Růžového jezera, přitom etapám jako takovým šlo máloco vytknout, snad kromě mnoha rychlých a zrádných úseků. Pořadatelé i navíc schovali nejtvrdší oříšek na samotný závěr, totiž horskou etapu napříč Sinajským poloostrovem, která byla skutečným očistcem, snad i proto, že řada účastníků ji s vědomím, že celou poušť mají za sebou, pojala jako spíše dojížděcí.

Závěr v Šarmu ukázal ještě droboučkou, ale netradiční perličku: cílová rampa byla zděná a vyjížděly na ni i kamiony – v jiných ročnících pouze projížděly kolem a na rampu vystupovaly jejich posádky.

Karel Loprais na rok 2003 vzpomíná zvláště nerad. V etapě do libyjského Ghadameše nabral 45minutovou ztrátu, kterou se v následující etapě do Ghatu snažil dohnat. Úsilí přehnal na jedné z dun, kdy jeho Tatra udělala v plné rychlosti několik přemetů. Při havárii byl vůz prakticky zničen a posádka si ještě hodně užila při následném transportu k lékařům. Až domácí diagnóza odhalila několik zlomených obratlů v Karlově páteři. Vrak se nakonec podařilo dopravit zpět do frenštátských dílen, přece jen závodní motor Deutz zato úsilí stál.

Tatra však nezůstala na suchu a bez vavřínů: druhým místech tu svého největšího úspěchu kariéry dosáhl Tomáš Tomeček. Pro následující léta se ale Dakar stal zpět Dakarem v pravém slova smyslu.

Jiří Vintr