Hlásíme se z bivaku u města Copaipó. Jak jistě všichni dobře víte, posádka Tatry číslo 512 v etapě č. 9 těžce havarovala a odstoupila ze závodu Dakar 2009 ze slibného 6. místa průběžného pořadí.

Přestože byl Tomáš od nehody transportován vrtulníkem, jeho zdravotní stav je dobrý, nebyl hospitalizován a je s námi v bivaku.Radek s Vojtou z nehody vyvázli bez zranění, pouze s oděrkami a modřinami.

Abychom splnili zpravodajskou povinnost, vraťme se dva dny zpátky, kdy po dni volna odstartovala rally 8. etapou z Valparaiso do La Sereny, s pro kamiony zkráceným speciálem o délce 193 km. Spojovací etapou se všichni dostali do chilských hor na start speciálu, o němž pořadatelé již dopředu avizovali, že bude pro kamiony obtížný zejména kvůli úzkým cestám. A skutečně tomu tak bylo, trať vedla po tvrdých kamenitých cestičkách v horách a vedla ze zatáčky do zatáčky, takže rozhodující byl výkon motoru a dokonalé brzdy. V některých místech se v zatáčkách muselo i couvat. Nebyla to moc hezká rychlostka, všichni byli celkem spokojeni, že ji absolvovali. André ji zvládl velmi dobře, když skončil na čtvrtém místě těsně za Alešem Lopraisem, Tomáš Tomeček skončil jedenáctý. O vyrovnanosti a také o tom, že se v této etapě nedalo moc získat (jen mnoho ztratit), svědčí i to, že kolem desátého místa se kamiony „vešly“ do dvou minut.

V cíli speciálu stál André, aby odtáhnul nepojízdné Pajero bratra Jeana. Míra hlásil únik nafty z motoru, ale bez ohledu na něj se kluci s taženým Mitsubishi vydali do spojovačky a do cíle v La Sereně. Po dojezdu do bivaku se na obou autech okamžitě začala dělat údržba a opravy. Z „Livescore“ nebyl žádný zásadní problém, ale u Andrého tatrovky znamenala oprava noční směnu pro Petra Vodáka s Tomem Fajmanem a Mírou Martincem, a to za cenu „kanibalizace“ potřebného dílu z Petrova doprovodu. Ten musel operativně situaci řešit za pomoci místního servisu Bosch až druhý den, takže se do Copiapa vydal až pozdě odpoledne. Po cestě pak musel řešit daleko větší problém…

Obě závodní Tatry se tedy ráno vydaly spojovací etapou na start 425 km dlouhého speciálu do Copiapa – André jako čtvrtý, Tomáš jedenáctý. Trať opět vedla v horách, tentokráte ale po notně rozbitých kamenitých cestách – přesně terén pro Tatru. Však se také „Livescore“ probíjela dopředu a během prvních 100 km předejela několik soupeřů. V CP-1 z toho byl vítězný čas. Po CP-1 se závodníci opět úzkými, rozbitými, kamenitými cestami vydali vzhůru do hor. Zde bylo několik pasáží, kdy cesta široká tak pro jeden kamion prudce zatáčela. Několik zatáček se znovu muselo nacouvávat, a to i nadvakrát. Sjezd dolů byl obdobný, jízda vyžadovala maximální soustředění – tohle pořadatelé moc nezvládli, kamiony zde měly opravdu velké problémy. Po klesání z hor trať zatočila na udusanou uklouzanou hliněnou tvrdou pistu, v road booku bylo jen uvedeno – 4 km „na oči“…

Pista byla zpočátku rovná a tak se dalo jet poměrně rychle. Na zhruba 146 km speciálu však byla prudká pravotočivá zatáčka. Tomáš se snažil brzdit, auto se dostalo do smyku a bokem sklouzlo z asi 10-ti metrového náspu. Převrátilo se na levý bok, pak přes střechu a zůstalo ležet na pravém boku. Motor zhasl, ticho. Radek se ptá, jestli jsou ostatní živí. Vojta je bez problémů, Tomáš je ale zaklíněný – levá ruka je skřípnutá mezi ochranný rám a volant, levá noha mezi ochranný rám, přístrojovku a volant. Nikdo nemůže z auta ven, prostor předního okna je strašně malý. Radek mačká červené tlačítko Iritracku a hlásí nehodu. Mezitím dojíždí Kamaz Firdause Kabirova, spolujezdci jsou u ležící Tatry a zjišťují stav. Firdaus objíždí sráz a přijíždí čelem k Tatře. To už zde stojí i Kamaz Mardějeva, Echterův MAN, Sugawarovo Hino, přijíždí i Gerard De Rooy a jeho doprovod Duisters. Kamaz pomocí lana natahuje kabinu, aby se dalo vylézt ven. První leze ven Vojta, po něm Radek. Tomáš je ale pořád zaklíněný a tak Kamaz znovu tahá. To už je na místě helikoptéra s mediky a přebírá otřeseného Tomáše. Ostatní balí, odjíždějí. Pomocí satelitního telefonu posádky helikoptéry hlásí Radek Petrovi Vodákovi co se stalo a přesnou polohu dle GPS (signál mobilu v tom místě není vůbec žádný). Helikoptéra odlétá, Vojta s Radkem zůstávají u rozbité Tatry sami.

Auto je na boku, má prázdná všechna kola, teče z něj nafta a motorový olej, pohled na kabinu a plošinu je otřesný. Aby se dalo auto zachránit a odtáhnout, je potřeba jej dostat na kola. Kluci připevňují lano k rámu nástavby a vytahují ze zničené korby věci. Sem tam projede závodní kamion, či opozdilec v osobáku. Radek každého prosí o půjčení satelitního telefonu, marně. V tom přijíždí Liazka Marka Spáčila a ten bez mrknutí oka půjčuje svůj, díky. Teď se dá přece jen lépe komunikovat a navigovat Petra. Podle mapy se havárka stala několik kilometrů od městečka Vallenar. U nehody zastavuje jeden z posledních kamionů – šestikolka Mercedes se španělskou posádkou. Ta je ochotna postavit vrak „Livescore“ na kola. Takže připravené lano připojit k Mercedesu, lehce couvnout a Tatra stojí na kolech. Sklopit kabinu není problém, samozřejmě jsou utržené zadní silentbloky, ale povinná pojistná lana kabinu podržela. Vojta navrhuje rozebrat plošinu, aby se dalo dostat k nafukovacím vakům, nářadí a oleji. Přes telefon už kluci vědí, že Petr vyjel z La Sereny a má před sebou zhruba 180 km do Vallenar.

Projíždí poslední kamion, chvilku po něm už po pistě jezdí normální civilní auta. Většina zastavuje, fotí a odjíždí. Starší pán se synem přicházejí až k Tatře, jsou to chilané a mluví trochu anglicky. Vojta s Radkem po nic chtějí, aby jim vysvětlili, kde přesně jsou, aby Petr zbytečně nebloudil. Přijíždí policista na motorce a po něm i v autě. I oni však nejsou schopni přesně vysvětlit, kde jsou. Radek volá Petrovi, že na něj počká u pumpy ve Vallenar a odjíždí na místo s pánem a jeho synem. Cesta se stočí na šotolinu a kolem areálu nějakého skladiště vyjíždí na asfaltku a po ní se přijede až do Vallenar. Po deseti minutách čekání se objevuje Petr a vyráží k „Livescore“ – je půl osmé večer, nehoda se stala zhruba v půl třetí…

Po příjezdu a obhlídce situace je nalit do motoru olej, zkontrolovány baterky a motor bez problémů naskakuje a běží. V autě je pořád vzduch, ruční brzda funguje, takže ani vzduchové instalace nejsou poškozené. Kluci zvedají každé kolo, srovnávají pneumatiky a pomocí dohušťování kola nafukují. Teď už stojí „Livescore“ opět pevně na všech čtyřech. Teď ještě „upravit“ kabinu tak, ať se v ní dá provizorně jet – vyříznout kus ochranného rámu, srovnat trošku přední sloupek. Sloupek volantu je prohnutý – pár dobře mířených ran a už se dá jakžtakž točit pokrouceným volantem.

Je kolem půl dvanácté, věci se balí do doprovodu, na místě po nás zůstala hromada nepotřebného šrotu. Petr natahuje lano a připojuje „Livescore“. Radek si nasazuje kulicha, ochranné brýle (na letošním Dakaru už podruhé), vestu a může se vyrazit. Točení volantem je sice náročné, ale jde to. Naštěstí po výjezdu na asfaltku se již jede skoro pořád rovně, a tak rychlostí kolem 60 km-h se souprava nocí „žene“ 170 km do bivaku u Copiapó. Tady doráží asi v půl čtvrté a všichni jdou okamžitě spát.

Tomáš po vyšetření u mediků spí od večera u servisáků Jeana Azeveda. Dnes se z „Livescore“ odstrojily všechny hodnotné věci a naložily na doprovod a průběžně se řeší transport vozidla do přístavu v Buenos Aires. V době psaní této zprávy ještě nebylo nic ujednáno, snad se vše povede – byla by škoda nechat Tatru tady, „kromě“ kabiny a nástavby je plně funkční!!! Pravděpodobně ještě dnes v noci se posádka přesune autobusem organizátorů do Argentiny, kde již čeká syn Vojty Morávka v osobním autě. Kluci z doprovodu, stejně jako André pokračují dále v závodě. Dakar 2009 tak pro jednu z týmových Tater předčasně skončil. Do havárie auto fungovalo na 100% mělo velkou naději na celkové umístění v první pětce. Bohužel i to jsou závody a havárie k nim patří. Všichni však držte palce Andrého posádce, která stále jede a propracovává se pořadím dopředu.

Radek Smolka