Posádka modrostříbrné Tatry se hlásí z bivaku v Al Quaryatu. Jak pořadatelé včera slíbili, dnešní etapa byla opravdu rychlá. Tatra Livescore ji doslova „proletěla“ rychlostním průměrem přes 96 km, v čase 3:44:01, a byla bezmála o 41 minut v cíli rychlejší než druhý kamion v pořadí. Odčinili jsme tak včerejší smůlu.

Etapu z Nalutu do Al Qaryatu o délce 387 km tvořilo plných 359 km rychlostní zkoušky a pouze zbývajících 21 bylo spojovacím úsekem. Start do speciálky byl situován přímo u výjezdu z bivaku. Vzhledem k našemu včerejšímu umístění jsme startovali až poměrně vzadu, takže před námi bylo hodně osobáků a čtyři kamiony. Už od startu se dalo jet po rovných kamenito-písčitých pistách poměrně rychle, ale muselo se dávat pozor na náhlé odbočky a změny azimutů. Během prvních desítek kilometrů jsme předjeli spoustu osobáků a dva před námi startující kamiony. Následovaly úplně rovné přímé úseky, kdy Vojta zahlásil azimut a pak deset kilometrů nic. V těchto úsecích jsme jeli na plný plyn v průměru 150 km/h. Po pravé straně jsme míjeli stojící MAN De Leewa, takže z kamionů už před námi byla jen Elizabeth Jacinto. Zvířený prach před námi a silueta světle modrého MANu na obzoru se však objevila zanedlouho. Elizabeth jsme předjeli obloukem v jednom navigačně složitějším místě. Následovaly další rychlé úseky, kde se střídaly azimuty až jsme cca 70 km před cílem sjeli celkem nenápadnou odbočkou do úzkého kamenitého úvozu plného serpentin.

Jak se později ukázalo. Elizabeth i De Leew tuto odbočku minuli a museli se vracet. V tu dobu již Radek neustále dohušťoval, protože na tlakoměru klesal tlak v pneumatikách, což značilo jednoznačně poškozenou některou s pneumatik. Všichni tři jsme však doufali, že to do cíle rychlostky vydrží. Po projetí CP 2 asi 40 km před cílem se ale pravá přední pneumatika odporoučela definitivně. Takže honem s auta ven (přilby včetně HANSů na sobě), otevřít plošinu, podkládací desky, vaky, hadice, náhradní pneumatika ven, podložit nápravu, nafouknout vaky, odjistit kroužek na disku, sundat pneu, nasadit novou, spustit dohušťování, povolit vaky, vše uklidit a připevnit na plošinu (poškozená pneumatika se nechává na místě), znovu se připásat a odjezd. To vše nám zabralo asi 15 minut – škoda, výsledek z dneška mohl být ještě lepší. Dojez do cíle byl opět plný změn kursů a odboček, ale zvládli jsme to díky bezchybné Vojtově navigaci bez problémů. V cíli byl i Lionel Carré, který náš dnešní výkon ohodnotil slovy: „Very good today“.

Po absolvování zbývajících kilometrů spojovačky do bivaku nás čekalo jedno nemilé překvapení. Pořadatel nám sliboval naftu a benzín z vlastních zdrojů tak, abychom nemuseli tankovat u pump v Libyi. Včera jsme tuto možnost nevyužili, dnes jsme to chtěli vyzkoušet. Ale realita byla poměrně šílená. U cisternového návěsu s naftou stálo několik domorodců, kteří načerpali naftu nejprve do 20ti litrových kanystrů a odtud ruční pumpou teprve do nádrže auta. U benzínové cisterny neměli kanystr, ale jen 5ti litrové plastové nádoby!!! Před námi stálo několik doprovodných kamionů a diselových osobáků a tak jsme u místních policistů sondovali jiné možnosti. Nakonec nám poradili jet dále od bivaku po cestě k nejbližší benzínové pumpě, kdy jeden tvrdil, že je 30 km daleko, druhý pak, že 53. Riskli jsme to a vydali se na cestu, pravdu měl ten první. Přesně po třiceti kilometrech po krásné, téměř prázdné asfaltce se objevila pumpa, u které jsme dotankovali asi 350 litrů nafty. Ano spotřeba při dnešní „letecké“ speciálce byla kolem sta litrů na sto kilometrů. Po návratu do bivaku jsme se ihned pustili do údržby tatrovky, která nám zabrala asi dvě hodiny a poprvé jsme ji dělali za světla, což byla pozitivní změna.

Zítra nás čeká ještě větší porce než dnes, etapa z Al Quaratu do Idri, nejprve 154 spojovačky, pak 459 speciálky a zbývajících 10 opět spojovačka.

LRT.CZ