Posádka modrostříbrné Tatry se hlásí z bivaku u města Nalut, tentokráte již na území Libye. V dnešní etapě se jako pravdivé ukázalo rčení „první vyhrání s kapsy vyhání“, jak již určitě víte z výsledků. Dnešní etapa začala krátkým spojovacím úsekem (21 km) ke startu speciálky v Techine.

Rychlostní zkouška o délce 295 km vedla většinou po tvrdých kamenitých cestách v horách a tak trochu připomínala etapy v Maroku. Byla plná děr, ostrých kamenů a občas vedla i poměrně širokými šotolinovými cestami. Navíc v ní bylo mnoho odboček a změn kursů. Nám se od startu dařilo držet dobré tempo, dojeli jsme několik před námi startujících posádek (do etapy jsme nastupovali dle společných výsledků auto/kamion jako 50-tí v pořadí). Většinou stačilo jednou, nebo dvakrát použít tlačítko Sentinelu a předjížděný bez problémů uhnul. Tomáš si pochvaloval zlepšené jízdní vlastnosti přestavěné Tatry a hlavně posílený motor, který krásně táhne už od spodních otáček. Některé zatáčky jsme projížděli krásnými táhlými smyky, prostě pohoda.

Bohužel pohoda přestala zhruba na 104 kilometru rychlostky, kdy Tomáš zahlásil, že motor nereaguje na pedál plynu. Okamžitě jsme zastavili na kraji cesty, první pohled směřoval pod otevřenou kapotu, jestli se bowden plynu nevysmekl tady. Bohužel ne, problém byl na straně motoru u ovládání vstřikovacího čerpadla. Takže rychle sklopit kabinu, sundat přídavný olejový chladič a zjistit co se stalo. Drobnost za pár haléřů, matice M6, která se povolila a vypadla z páčky u čerpadla nám způsobila ztrátu přes půl hodiny. To však nebylo vše. Radek při otevření plošiny zjistil, že gumový upínací pás, kterým byl připevněn kanystr s olejem se utrhl, kanystr se poškodil a všechen olej se rozlil po zadní části nástavby. Mezitím co Tom holýma rukama pracoval v rozžhaveném prostoru motoru, Radek alespoň zhruba vyčistil plošinu. Čas v tu dobu neúprosně utíkal. Po dokončení opravy jsme se opět uvázali do sedaček a pokračovali dále. Naštěstí nás už nic dalšího nepotkalo, a tak jsme dokončili rychlostku na pátém místě mezi kamiony.

Po průjezdu cílem v Oueni, jsme spojovací etapou pokračovali na tunisko-libyjské hranice. Celní a pasová kontrola na tuniské straně proběhla bez problémů, ale na libyjské si všichni soutěžící užili. Po příjezdu do prostoru celnice nám okamžitě odebrali pasy, zmizeli s nimi do budovy a zhruba jednou za deset minut vyšel úředník s cca 4-5 pasy v ruce a vyvolával jména. Postupně se sem sjela celá závodnická kolona, takže tu byl docela zmatek a nervozita. My jsme se svých pasů dočkali zhruba po třech hodinách. V tom čase Tomáš udělal kontrolu olejů v nápravách a převodovce a Radek dokončil likvidaci „ekologické katastrofy“ na plošině. Vojta mezitím „hlídkoval“ u celnice. Po projetí celnice na nás čekalo 80 km do Nalutu. Po cestě jsme ještě dotankovali plné nádrže (270 litrů za 40 euro!!!). V bivaku jsme dokončili údržbu tatrovky, ještě znovu jsme zkontrolovali a dotáhli nešťastnou M6 na vstřikovacím čerpadle.

Zítra nás čeká etapa z Nalutu do Al Qaryatu o délce 387 km (z toho 359 rychlostní zkouška), která bude podle pořadatelů velmi rychlá, ale navigačně složitá.

LRT.CZ