Posádka modrostříbrné Tatry se hlásí z tuniského města Matmata, prvního bivaku v Africe. Konečně jsme se dočkali a začala pro nás ta opravdová Rally Tunis. Včera ráno jsme si po deváté hodině ráno vyzvedli tatrovku z uzavřeného parkoviště (parc fermé) a vydali se směrem k přístavu, kde již byl zakotven tuniský trajekt jménem Carthage.

Najeli jsme společně s ostatními závodními kamiony na palubu č. 3, kde jsme tatrovku zanechali. My jsme se ubytovali na palubě č. 7. Trajekt přesně ve 14.00 vyplul směrem k Africe. Na palubě jsme absolvovali povinné školení na GPS, Iritrack a Sentinel, v půl sedmé večer pak následoval úvodní briefing, který zahájil sám ředitel celé soutěže Cyril Neveu (znalci historie Dakaru vědí, že to je pětinásobný vítěz Rally Paříž-Dakar). Po briefingu jsme dostali roadbook na sobotní etapu a kód GPS pro první, páteční, etapu.

Dnes ráno jsme před jedenáctou přistáli v Tunisu. Na výjezdu z přístavu jsme absolvovali ještě jednou pasovou a celní kontrolu. Start do první etapy byl situován asi 300 metrů od přístavu a vzhledem ke zmatkům kolem výjezdu motorkářů z trajektu se o přesně o hodinu zpozdil. My jsem se mezitím převlékli do závodních kombinéz, pod které jsme si museli ještě dát dlouhé nehořlavé spodní prádlo, které Vojta ihned překřtil na „pyžamo“. Naštěstí dnes nebylo moc teplo, jen kolem 25°C, takže se to dalo snést. Uvidíme, jak to bude v příštích dnech.

Ve 14.23 jsme se tedy vydali na 87 km dlouhou spojovací etapu do El Fahsu. Spojovačka vedla po asfaltce, až těsně před startem speciálky uhla na rozbitou kamenitou cestu. Speciálka z El Fahsu do Barrage de Nabahala byla nejkratší z celé rally a měřila 25 km. Po startu vedla hodně rozbitou kamenitou cestou, plnou vymletých koryt. Asi po čtyřech kilometrech jsme dojeli poslední ze startujících osobních aut. Po upozornění Sentinelem nám ale ochotně uhnulo, takže jsme za ním neztratili příliš času. Za chvíli jsme na kraji cesty uviděli další z osobáků, tentokráte malou Pandu 4x4, která měla defekt. Kamenitá cesta v lese nás dovedla na poměrně slušnou asfaltku a po ní jsme pokračovali až do CP1 (Check point – kontrolní bod), kde nám pořadatel potvrdil jízdní výkaz a pokračovali jsme do cíle etapy po poměrně široké šotolinové cestě, částečně i po stavbě nové silnice. V cíli jsme byli za něco málo více než 23 minut. Tomáš konstatoval, že nejel úplně naplno, a že čas nebude moc dobrý. No, vzhledem k tomu, že jsme tuto etapu mezi kamiony vyhráli, to asi až tak na půl plynu nebylo. Za cílem rychlostky jsme si jen sundali přilby, nehořlavé kukly a HANS systém a hned pokračovali 325 km dlouhou spojovačkou do cíle etapy ve městě Matmata. Opět jsme jeli po slušné asfaltce, a tak jsme do bivaku dorazili za něco málo přes tři hodiny. Na pumpě před Matmatou jsme ještě dotankovali plné nádrže.

V bivaku jsme provedli jen základní údržbu, kontrolu olejů a vyfoukání kabiny. Pravidelný denní briefing se tentokrát konal v půl desáté, dozvěděli jsme se základní údaje o zítřejší etapě a obdrželi GPS kód na zítřek. Vojta si do roadbooku zaznamenal všechny změny na zítřek, které pořadatel vyvěsil na oficiální desku. Zítra nás tedy čeká už ta pravá africká etapa. Začánáme 10ti km spojovacím úsekem do Techine, kde startuje 295 km dlouhá rychlostka. Do cíle etapy pak musíme urazit ještě 121 km do libyjského města Nalut.

LRT.CZ