Jeli jsme podruhé stejnou etapu a věděli jsme tím pádem do čeho jdeme a také jak musíme jet, abychom s brzdami nedopadli jako včera. A musím říct, že všechno klaplo z našeho pohledu na jedničku. André byl nucen opustit svůj oblíbený jízdní styl levá noha na brzdě pravá na plynu, čímž nejen, že nám neshořely brzdy, ale dokonce jsme zajeli i lepší čas.

Auto drželo skvěle a etapa nám rychle uběhla. Jediné, co jsme zaznamenali během jízdy, byly vadnoucí tlumiče na přední nápravě, a proto jsme je v cíli s Petrem na zítřejší poslední etapu vyměnili. Čeká nás opět to stejné, co včera a předevčírem, ale v protisměru.

Poslední etapa

Tak a máme to za sebou, je dobojováno… Naposledy vás zdravím z Tihany před tím než se zítra ráno vydáme zpátky na cestu do republiky.

Dnešní den už nepřinesl žádnou senzaci – jak z pohledu trati, tak z hlediska pořadí. Jak víte jeli jsme v protisměru včerejší a předvčerejší etapu, takže jsme věděli do čeho jdeme. Včera jsme končili zatáčkovitým úsekem připraveným na louce u asistenčního parku pro diváky, takže dnes jsme za jejich mohutného povzbuzování touto pasáží začínali. Poté jsme přes dvě hodiny kroužili po vojenském prostoru u Vezsprému, až jsme dokroužili do cíle.

Po dojezdu nás čekalo seřazení v asistenčním parku a poté spanilá jízda do Balatonfüred, kde bylo přímo na promenádě připraveno pódium pro tradičních pár okamžiků slávy. Doprovodily nás tam davy diváků, kteří vytvořili skvělou atmosféru – patří jim za to velký dík. Stejně velký dík patří vám, kdo jste nás sledovali na internetu, posílali nám své pozdravy a podporu.

Pokud mám nějak komentovat náš výsledek, tak 14. místo, jak by řekli naši bratia, nieje bohviečo, ovšem na druhou stranu, v okamžiku, kdy jsme měli před sebou v kabině smrk a klín plný střepů se nám o takovém umístění ani nesnilo. Odnesli jsme si spoustu důležitých poznatků z hlediska další práce na autě a byla to pro nás další zajímavá konfrontace s našimi soupeři.

Jaromír Martinec