To jsem slýchával celé dětství a mládí, lezlo mi to na nervy, ale jak se to panečku teď hodí. Dakar je po smrti, alespoň v té původní podobě a všechny řeči o tom, že to slovo znamená maratonské závody obecně, že je to značka a symbol dobrodružství nemohou zakrýt fakt, že Dakar je město v Africe a „Dakar“ je (byl) africký závod.

Prostě už to bude jinak a pamětníci můžou buď fňukat, nebo se radovat, že u toho taky byli, to podle nátury. To pamětníci, kteří jsou dosud v aktivní službě musí horečně přemýšlet co dál! Auta stojí připravena, trochu peněz zbylo a pořadatelé různých, Dakaru podobných akcí nezahálejí. Je to koneckonců jejich živobytí. O projekty není nouze a to je dobře, protože není čas na sentimentální vzpomínky, alébrž je nutno hleděti vpřed. Tolik k názvu článku.

A co soudruzi od Macíků??

Tak v první řadě tu máme poněkud záhadnou soutěž jménem „Central European Rally“, kterou pořádá A.S.O. (organizátor Dakaru), jako jakousi kompenzaci věrným za neuskutečněný 30. ročník. Týdenní závod Maďarskem a Rumunskem asi není příliš vhodný pro kamiony, ale jedeme tam a nějak se s tím popereme. Důvodů je více, ale uvedu jenom ty dva hlavní.

Tak především si Marek Spáčil potřebuje osahat nové auto v závodě, což se zatím nepodařilo a velmi technické tratě v Evropě jsou k tomu docela vhodné. Duny tam holt nebudou. No a důvod č. 2 je prosté vyjádření solidarity a soudržnosti s pořadatelem a ostatními účastníky toho nešťastného nového roku v Lisabonu. Navíc to máme tak říkajíc za humny, což by mohlo být zajímavé i pro naše příznivce. Start v Budapešti 20.dubna, cíl na Balatonu 27. dubna. Pokud se pořadateli podaří shromáždit alespoň polovinu „Dakaráků“ (a vypadá to dobře), tak to jistě bude kromě skvělého motoristického zážitku i nádherný zmatek a legrace.

Dál už ovšem legrace končí, protože 10. června startuje v Petrohradu opravdová maratonská soutěž jménem Transoriental s cílem v Pekingu (www.transorientale.com) 10000 kilometrů za 17 dní, stepi, bažiny, brody, přejezd Pamíru ve výškách, kde už ani motory nemají moc vzduchu a krásné písečné etapy na Gobi. Tam už duny mají.

Jel jsem tuhle soutěž podobnou trasou v roce 92 a protože ředitelem závodu je tentýž René Medge, není pochyb, že alespoň čínská polovina bude stejně náročná , jako tehdy. Nyní řeknu něco, co by 18-ti násobný účastník Dakaru neměl říkat, ale Peking 1992 byl asi nejtěžší závod, jaký jsem v životě jel. A kdo nevěří, ať se zeptá Oty Měřínského, který si to všechno moc dobře pamatuje. Ještě dneska se občas probudí zpocený.

Tak tam jedem také!

Sestava týmu ještě není definitivní (štěstí je krásná věc, ale prachy si za něj nekoupíš), ale moc rádi bychom vydrželi ve stávající partě.

Tak takové jsou zhruba plány Tedom Truck Týmu. Mluví se samozřejmě o Jižní Americe na počátku příštího roku, ale to už je o kapitolu dál. Ozvu se tedy příště s nějakými historkami od Balatonu (čardáš, vínečko atd.) a taky s něčím konkrétnějším ve věci „směr Čína“.

Takže zatím: Vpirjod továrišči. (Vidíte, už se připravuju).

Josef Kalina