Těžký život fotografa

Hodnocení uživatelů: / 4
NejhoršíNejlepší 

Image Kdo z fandů motorismu a krásných fotek by neznal  fotografa Petra Luska. Zde  je jeho vtipné porovnání  například focení Dakaru a závodů na okruzích atd:-))

Dalším závodem byl s pohledu KM Racingu velmi povedený Baja Espaňa Aragon, který se jel za obrovského vedra po pěkných, ale velmi prašných cestách v okolí Španělské Zaragozy. Sešla se tam hodně silná konkurence v podobě továrního týmu BMW a spousty pravidelných účastníků Dakarských maratónů. Velkého úspěchu tam dosáhl Martin Macík když s přehledem vyhrál kategorii kamionů. Díky neskutečnému množství prachu značně utrpěla moje fototechnika, kterou jsem ihned po návratu musel předat do autorizovaného servisu Canon, kde prošla důkladnou očistou.



Naopak doslova pohodová odpočinková záležitost oproti brutálním podmínkám rallye mně čekala u nás doma v podobě závodu MotoGP na Brněnském okruhu. Jak říká můj kamarád fotograf Dušan Velimský, okruhové závody motorek jsou proti rallye dovolená na Hawaii :-) a já mu dávám plně za pravdu. Dovolím si malé krátké porovnání

Okruhy:

Ráno v devět se vzbudím v pětihvězdičkovém hotelu, dojedu na okruh, tam dám bohatou snídani, pak sednu do “taxíka“ poručím si do jaké zatáčky chci odvézt a tam fotím. Sluníčko svítí přesně jak pro focení potřebuji Závodníci kolem jezdí stále do kola jak pomatení, takže když ho netrefíte hned na poprvé máte pak ještě sto dalších možností. Následuje odpočinek a vydatný oběd, všude vás pronásledují velmi vyvinuté hostesky. Po obědě následuje to samé co dopoledne akorát se netěšíte na oběd ale na večeři,následuje přátelské posezení u vína pak odjezd na hotel a spánek. Ráno v devět…..

Rally:

Ráno ve čtyři mně probere rachot kompresoru a nenažraný spousty komárů, vykutálím se ze stanu, málem mně přejede Carlos Sainz se svým Race Touaregem spěchající na start, zjistim že jsem zaspal, skáču hladový do auta a vyrážím, čeká mně přesun po cestách necestách na 400 km vzdálené místo někde v patagonské divočině, které jsem si podle roadbooku vybral k focení, cestou pětkrát zabloudím trochu mně zdrží průjem, který zahrabu do písku, k obědu do sebe soukám polozkaženou paštiku namazanou na nechutný suchar co jsem den předem vyfasoval. Jsem rád, když po spousta útrapách dorazím na místo, spolujezdec-fotograf zvrací (už třetí den za sebou) připravím se na focení, světlo sice stojí za prd, ale nedá se nic dělat. Zoufalství přichází ve chvíli kdy zjistím že závodníci nejedou kolem mně, ale v dunách dvacet kilometrů západně. Prováhal jsem jedinou možnost co jsem dnes měl. Lezu do auta a mířím do cíle, dalších 400 km vzdáleného bivaku. Hladový o půlnoci stavím stan a omdlívám. Ráno ve čtyři mně vzbudí rachot kompresoru….

Tolik srovnání těchto dvou rozdílných motoristických akcí, ale abych se vrátil k MotoGP, také to není taková sranda jak popisuji výše, zvláště když závodník kterého mám za úkol fotit upadne v prvním kole, první zatáčce a já na něho čekám v zatáčce druhé. No nevadí naštěstí jsem nafotil spoustu fotek v tréninkových jízdách.


Petr Lusk