První duny dokonale prověřily techniku

Hodnocení uživatelů: / 9
NejhoršíNejlepší 

Image Během páté etapy Rallye Dakar 2009 ostrý Liaz 4x4 Dakar olomouckého MS - rallytruck týmu Marka Spáčila projížděl velmi náročným terénem. Startovalo se z Neuquenu. Nájezd na speciál byl od bivaku vzdálený 173 kilometrů. Do té doby se jelo závodníkům pohodlně po asfaltu.

Pak to ale začalo. Více než pěti set kilometrový měřený úsek byl skutečným sítem, jimž propadli do další etapy jen ti, kteří dokonale ovládali techniku řízení svých strojů a dokázali se ve členitém terénu zkoncentrovat. Šlo o nejnáročnější závod prvního týdne rallye. Poprvé se projíždělo dunovými poli. Některé průjezdy zablokovala zapadlá auta a kamiony. Povrchy se měnily přibližně po desítkách kilometrů. Štěrk střídal písek, tvrdé a prašné pisty byly plné zatáček, pastí a terénních vln. Náročné byly i prudké sjezdy a obzvlášť pro MS -rallytruck tým.

Brzdy závodního Lizu nejsou stoprocentní. Dostaly zabrat v druhé etapě, kde chtěl Marek předjet konkurenční kamion, který se nenechal. „Říkal jsem, že čtvrtá etapa byla rozbíjecí, ale dnes to bylo desetkrát horší. Byla tam od začátku samá díra a na závěr dunové pole. Nejen my jsme tam měli problémy. Někteří tam bloudili a pořadí se měnilo,“ řekl první pilot závodního Liazu 4x4 Dakar MS - rallytruck týmu Marek Spáčil. Posádka zeleného liazu´musel v písku zastavit a také hrabat. „Nestihli jsme odfukovat, tak jsme museli ručně a taky hrabat,“ pokračoval Spáčil. Navíc se rozkutálely na korbě náklaďáku rezervy, takže je bylo nutné během závodu znovu připevnit. „Dvakrát jsme stáli a myslím, že jsme ztratili asi patnáct, dvacet minut,“ dodal Spáčil. I přes drobné technické potíže se Liazka do startu přiřítila jako osmá.

Ani po náročném závodu si však nikdo z MS - rallytruck týmu nešel odpočinout. Jarda Lamač v bivaku v San Rafaël studoval plán trasy na čtvrteční závod a mechanici se pustili opět do údržby zelené liazky. Jako i v předchozích dnech pracovali na závoďáku do noci. Museli spravit odfuky, dofouknout pneumatiky, zkontrolovat řízení, vyčistit kardany a připevnit levý zadní blatník. „Za pět dní budeme mít naspaných asi dvanáct hodin,“ řekl mechanik Luděk Podhorný, podle něj je čas na odpočinek jen během tankování na benzínkách. „I když ani tam ne, protože tam podepisujeme kšiltovky a chováme děti, aby si je mohli rodiče s námi vyfotit,“ dodal Luděk.

Podíl posádky asistenčního doprovodu na úspěchu týmu je neopominutelná. Denně, poté co závoďák vyjede z bivaku, parta Luděk Podhorný, Kamil Grygar a Tomáš Hubený sbalí vercajk, naskáčou do Tatry 6x6 a vyrazí po trase asistence, která měří přibližně stejně jako závodní etapa. Po hodinách strávených v kabině Tatry, zaparkují v bivaku, roztáhnou plachtu a čekají na závoďák. Spát jdou většinou kolem druhé až třetí hodiny ráno. Až je auto připravené na další den.

Ve středu večer původně nechtěl zahálet ani novinářský Nissan Patrol. Jeho posádka se v bivaku v San Rafaël původně chtěl jen najíst, vyzvednout stany a frčet si nadjet další etapu, kvůli exkluzivním fotografiím. Plány ale zhatilo tornádo, kvůli němuž organizátoři dokonce měli odklonit část závodu před třetí kontrolou. Těm co stihli projet by se měly časy počítat, ostatním se započítají časy nejhoršího z nich.

Ve čtvrtek závodníci vyrazili opět na písečné duny a to na trase mezi San Rafaëlem a Mendozou. Posunuli se tak na úpatí And. Tentokrát je měřený speciál dlouhý čtyři sta kilometrů, přičemž dvě sta dvacet dalších kilometrů auta najedou při dojezdech.

Zuzanka Pršalová