Tomeček míří do Afriky na opravdový "Dakar". Kulometů a bazuky už se nebojí

Hodnocení uživatelů: / 0
NejhoršíNejlepší 

Image Zcela proti proudu se vrhl Tomáš Tomeček, závodní pilot kamiónu Tatra. Na přelomu roku bude bojovat o vteřiny na maratónské soutěži, nicméně nepojede Rallye Dakar. Rozhodl se pro závod Africa Eco Race.

Tedy start na černém kontinentu, odkud byla legendární soutěž před lety kvůli hrozbě terorismu přesunuta do Jižní Ameriky. „Dakar začal v Africe, tam patří. Je to návrat ke kořenům. A taky je Africa Race o polovinu levnější než Dakar,“ vypráví čtyřicetiletý Tomeček. „Navíc v Argentině a v Chile se mi nedaří. Dvakrát za sebou jsem havaroval. I proto jsem se rozhodl pro změnu. Je ovšem paradox, že pojedu k Růžovému jezeru, tedy tradičnímu cíli v Dakaru, ale nepojedu Rallye Dakar.“

Po lednovém karambolu uvažoval, že se závody sekne. Nakonec ho láska k závodům přemohla. „Jede se teprve třetí ročník. Závod je ještě trošku syrový, bude to hodně o soběstačnosti. Třeba si musím vzít dost jídla,“ vysvětluje Tomeček, že komfort z Rallye Dakar ho v nové soutěži rozhodně nečeká. Jeho rozhodnutí vyvolalo rozporuplné reakce.

„Někteří čeští závodníci potřebují být v televizi kvůli prezentaci, jiní sní o vítězství nad Kamazem. Proto jedou do Jižní Ameriky. Mluvil jsem se spoustou lidí z ostatních týmů, kteří by se také do Afriky vrátili. Jiní zase říkají, abychom tam nejezdili, že nás okradou,“ vypráví Tomeček.

Afrika je prostě nebezpečná

Právě kvůli bezpečnostním rizikům byl Dakar v roce 2008 zrušen. „Ptal jsem se bývalého trojnásobného vítěze Dakaru Huberta Auriola, nynějšího ředitele, na zajištění bezpečnosti. Řekl mi, že riziko k dakarské soutěži patří,“ krčí rameny Tomeček.

„Afrika je prostě nebezpečná. Gazíky s trojnožkami, na nichž jsou kulomety, jsou samozřejmostí. A jejich řidiči prostředí dokonale znají. My jsme pro ně vetřelci,“ uvědomuje si Tomeček. Zlé vzpomínky na přepadení z roku 1998 už ho nestraší. Tehdy byl spolujezdcem v Tatře pilotované Sklenovským, kterou bandité přepadli a ukradli.

„Mířili na nás samopaly. Jen jsem opakoval no please, no plea -se. Myslel jsem, že nás zastřelí. Situaci zachránil Jarda Lamač. Je mi jasné, že si na nás mohou banditi smlsnout znovu. Ale stejně se na cestu do Dakaru těším. Nebojím se. Doufám, že kalašnikov z blízkosti už neuvidím,“ usměje se Tomeček při vzpomínce na hrozbu starou dvanáct let.

Hrozba teroristů byla klíčová v přesunu Rallye Dakar z afrického kontinentu do Jižní Ameriky. Zrušení soutěže před necelými třemi lety bylo jen vyvrcholením problémů. V roce 1998 dokonce banditi zajali posádky dvou Tater. „Stříleli po nás ze samopalů, kamión byl nepojízdný,“ vzpomíná Jaroslav Lamač, navigátor tehdejší přepadené Tatry jedoucí s číslem 414. Banditi při 9. etapě soutěže Rallye Paříž–Granada– Dakar zajali i druhou Tatru.

„Trojice kluků Kořený, Lamač a Kahánek byla pryč, když nás přepadli. Donutili nás vylézt z kabiny,“ vyprávěl Tomáš Tomeček, člen vozu s číslem 419.„Bylo jich deset a měli kalašnikovy,“ líčil Lamač v knize Čtvrté vítězství. „Jedinou šancí bylo na někoho skočit, chytit ho za krk a držet ho jako štít. Ještě že jsem vybral šéfa bandy,“ říkal Lamač. „Měl na zádech bazuku, nakonec nás pustil, ale vzali si pojízdný kamión.“

Radek Malina,Právo